Co se stane, když si nedáte pokoj?

Nedávám si právo na odpočinek. Nemůžu se prostě uvolnit. Vždy musím něco udělat.

— Pracuji tolik, že nemám vůbec čas odpočívat, mám čas po práci jen udělat potřebné věci kolem domu a trochu se vyspat. To je vše, rozhodla jsem se, že od března půjdu určitě na jógu.

— Kolikrát týdně budeš chodit?

– Nejméně dva.

– Jak dlouho to trvá?

– Výuka trvá 1,5 hodiny plus cesta, ale není to daleko, plus převlékání. Budete tomu muset věnovat 4-5 hodin týdně. Jsem připraven!

— Kolik stojí hodina vaší práce?

— Jste připraveni platit 50 tisíc měsíčně za jógu?

– Ne, o čem to mluvíš! Předplatné stojí asi deset.

“A to jsem ani nepočítal předplatné.” Pak ne 50, ale 60 tisíc, protože teď pracuješ od rána do večera, kde najdeš čas na jógu?

– Budu méně pracovat.

– To znamená vydělávat méně. Pokud jsou 4 hodiny týdně méně, tak s vašimi cenami je to minimálně 50 tisíc. Možná jóga není pro vás?

– Ale jak chodí ostatní?

“Platí, protože by v této době mohli také vydělávat peníze.”

Platíme za každou hodinu odpočinku. Nevydělané peníze, ztracení klienti, nedostatek povzbudivého pohledu od šéfa, neumyté podlahy, známky dětí, zameškané semináře, nevyžehlené prádlo, nedokonalé vlasy, pokuta za přiznání po lhůtě splatnosti, něčí názor na sebe.

Doplňte seznam svými oblíbenými možnostmi _________________

Můžete namítnout: Ale i když nic nedělám, stále neodpočívám, jsem napjatý, mám jen více úzkosti a dokonce viny, že jsem ztratil čas.

Je to proto, že platba za tento každodenní malý odpočinek není jasná, a proto nemůže být přijata, dohodnuta se sebou samým.

Když jedu na dovolenou, přesně vím, co to bude stát. Toto je částka za letenky, toto je za ubytování, toto je za jídlo a za výlety. Tolik peněz mi bude chybět kvůli mé nepřítomnosti. A já to přijímám, souhlasím s tím a rozhoduji se. Ano, je to velká částka, ale pro mě je důležité odpočívat.

A když si na půl hodiny lehnu na pohovku, cena není zřejmá a zdá se, že za tuto půlhodinu bych mohl pracovat s dětmi a vyplnit prohlášení, napsat článek a auto bude v pneuservis, a nádobí se samo neumyje. Cena se nafoukne do obrovsky. Ležím tam ze všech sil a nadávám si za takové plýtvání. Potom, neschopný vydržet napětí, zapnu televizní seriál, abych tyto myšlenky zahnal. A na konci epizody mi zůstane nesnesitelná bolest bezcílně prožitých 1800 sekund. Ještě jsem nezvolil samostatnou variantu, kdy na pomoc přichází lednice a pocit viny je obohacen o tíhu v žaludku.

Obecně se jako v písni Leningradské skupiny zpívá: “Pláču a pláču.”

Legalizujte cenu, dejte jasně najevo. A vyberte si. Co jsem mohl za tu půlhodinu udělat? Co se dá opravdu stihnout za půl hodiny? No, je to určitě jedna věc a není pravda, že bude dokončena. Co by to mohlo být? No, alespoň jsem mohl trochu počítat se svým nejstarším. Pokuta. Takže psychologové na každém rohu trvají na tom, že s dětmi není potřeba dělat domácí úkoly. Snadno se jim říká, jejich děti jsou svědomité! Předpokládejme. Co se stane, když to pokazím? Hrozí, že syn zítra přinese ne zaručené, oku lahodící A, ale alarmující C, nebo dokonce zcela katastrofální D? Jak s tím můžeme dál žít? To je ono, sbohem vysoké škole, sbohem kariéra a prosperující život?! Ne proto jsme porodili děti! Nejdříve ho tedy naučím, „přihlásím“ na vysokou školu, pak se okamžitě stane zodpovědným a samostatným, ale jak by to mohlo být jinak? Proč riskovat známky ve třetí třídě!

Dobře chápu, co se dá stihnout za půl hodiny, o tomhle si nedělám iluze. To vše kvůli zvyku nastavovat časovač. Ano, toto je můj způsob, jak se vypořádat s úzkostí.

Časovač má následující výhody:

1. Pojištění proti ztrátě času. Někdy se bojím, že se nechám něčím unést a zjistím, že jsem strávil nepřiměřeně mnoho času něčím, co nemusí být tak důležité. A když časovač znovu a znovu odpočítává 25 minut, chápu, kolik času zaplatím za tu či onu činnost a výsledek. Tak například tento článek mi zabral 7 krát 25 minut. Zaokrouhluji na 30 minut. Protože si dávám malé, zákonné přestávky (nalít si sklenici vody, odpovědět na zprávu. ). Celkem 3,5 hodiny. A už dávno jsem ztratil iluze, že dokážu něco napsat za půl hodiny. A pokud v určitém okamžiku nepoužiji časovač, ale sednu si k napsání článku a probudím se o půl dne později, nebudu se obviňovat z neúčinnosti. Znám cenu času. A když to porovnáme s mými cenami, tak mě to stálo minimálně 7500 rublů, takže 2000 je minimální cena za hodinu mé práce.

2. Nejméně oblíbená věc. Když chci odložit nepříjemný úkol, je pro mě snazší s ním souhlasit, když si vyčlením omezené množství času. Například si dávám svolení neuklízet, dokud to nebude jiskří, budu se jen 25 minut procházet po domě a starat se o ty nejkřiklavější oblasti. Zastavím se, jakmile zazvoní časovač. Mimochodem, ve 20. minutě už je pro mě těžké najít, kde jinde bych mohl uplatnit píli. Voila!

3. Velká věc. Nebo když nevím, kde začít, jak přistupovat k něčemu neznámému, novému, obrovskému. Například nákup pokladny a její registrace pro mě byla taková děsivá věc. Dávám si 25 minut na to, abych „seděl nad tímto tématem“. Možná to bude surfování po webu, nebo možná budu jen sedět a přemýšlet nebo zavolat někomu, kdo se s tím setkal. Prvních pětadvacet minut s největší pravděpodobností nepřinese žádné viditelné výsledky, ale už se v tématu trochu více orientuji, ponořím se do něj a rozpoznám možnosti. Jak posadit slona? Přesně tak, v malém 25minutovém kousku!

4. 25minutový odpočinek rozhodně není katastrofa a třikrát po 25 minutách také není katastrofa. Je lepší to legálně propustit, než později onemocnět. Je důležité si za tyto chvíle zahálky nevyčítat. Toto je vaše investice. A jaká bude vaše relaxace – jóga, běhání, televizní seriál, spánek, kniha, internet, čaj, zavolání kamarádce – to není moje věc.

No, to stačí. Pokud se tento článek ukáže jako nedokonalý, budiž to cena, kterou platím za svou dovolenou. Kde je nová série a můj oblíbený pohár.

PS: Když jsem hledal obrázky, viděl jsem, že existuje taková “Pomodoro Method” a je to jen asi 25 minutový časovač. A pro mě bylo mých pětadvacet minut výsledkem osobních experimentů. Super, přečtu si o rajčatech.

Myslím, že je to naléhavá otázka během prázdnin. Zkusme na to přijít.

Odpočinek je jednou ze základních lidských potřeb, stejně jako spánek nebo jídlo. Pokud člověk vůbec neodpočívá, nepřechází z běžných činností, ale neustále se učí, pracuje nebo trénuje, dříve či později dojde k vyhoření a zvyšuje se šance na vznik nemocí. To se děje, protože tělo je přetíženo. Bez odpočinku se člověk tohoto napětí nemůže zbavit, žije na hranici možností a tělo začíná špatně fungovat.

Člověk potřebuje jak pravidelný denní odpočinek – ve formě změny aktivity a zaměření pozornosti, tak dlouhý – dovolenou či prázdniny, aby se restartoval, rozptýlil, nabral sílu a energii.

Často ale nejenže nedokážeme pochopit, jaký odpočinek potřebujeme, ale také si to začínáme vyčítat. Móda úspěchů ovlivňuje mnohé z nás, a ne tím nejlepším způsobem.

Proto jsem se v tomto příspěvku rozhodl navrhnout několik kroků k vyřešení tohoto problému.
‍
1. Najděte své základní přesvědčení

Nejprve musíte pochopit, co „bolí“ a co chcete změnit. Proto, až se budete příště cítit podrážděně nebo naštvaně kvůli únavě a nedostatku času pro sebe, přestaňte. Zapište si vše, co vás napadne.

Pak zvýrazněte jednu myšlenku, která vás nejvíce zaujala. Položte si otázku: Co to pro mě znamená?

Například: “když odpočívám, ztrácím čas.” Bude to hluboké přesvědčení, které není vždy zřejmé, ale které ovlivňuje učiněná rozhodnutí.

2. Určete příčinu

Zamyslete se nad tím, zda vaše nejhlubší přesvědčení (odpočinek je ztráta času nebo jakákoli jiná možnost) souvisí s tím, že máte v životě problém s odpočinkem? Nebo jsou tyto věci na sobě nezávislé?

Pak si vzpomeňte, kdy přesně jste se rozhodli uvažovat tímto způsobem? S touto myšlenkou ne
narodili se. Kdysi jste si začali myslet, že odpočinek je ztráta času. Každý má svou vlastní verzi tohoto příběhu. Vzpomeňte si na své nejranější zážitky z dětství nebo dospívání. Která událost vás přiměla takto přemýšlet?

3. Převzít zodpovědnost

Přesuňte se zpět do přítomnosti a vzpomeňte si na všechny ty mnohé situace, ve kterých problém nastává. A pak si odpovězte na hlavní otázku – jak si sami vytváříte problém s odpočinkem?

Vždyť nic nepřichází z ničeho nic. Některé z vašich malých akcí a kroků vytvářejí hádanku s názvem „Nemám čas pro sebe“. Například se připravuji o odpočinek, když beru mnoho projektů najednou.

4. Najděte skrytý přínos

V této fázi se zeptejte sami sebe: proč? Jaké nesporné výhody získáte?
kdy to děláš? Jde o to, že tyto „dobroty“ tam určitě jsou, jinak byste ne
dělal. Vybíráte si neefektivní způsob, jak získat to, co chcete, ale v tuto chvíli je snazší jednat jedním způsobem než jiným. Když například beru více projektů najednou, posiluje to můj pohled na sebe jako na superženu – jedinečnou a zvláštní, která umí víc než všichni ostatní. To znamená, že výhodou je zde uznání vlastní hodnoty, kterou lze získat bez přepracování.

5. Změňte nesprávné přesvědčení

Naše kultura velmi často odměňuje práci, ale ne odpočinek. Máme velmi často
pocit viny, že někdo pracuje víc. Kvůli tomu přestává být odpočinek spojován
nespokojenost a únava, i když by měl pracovat proti nim. Podstata práce
Tato fáze má dát slovu odpočinek jiný význam a čím více jich bude, tím lépe.

Například odpočinek = péče o sebe
Odpočinek = naplnění se zdroji
Odpočinek = zdraví
Odpočinek je normou
A tak dále.

6. Neustále praktikujte novou víru

Během let si náš mozek zvykne jednat podle určitého scénáře, takže abyste mohli začít myslet a žít jinak, musíte pravidelně pracovat se svými myšlenkami, klást otázky, zdůrazňovat a používat afirmace. Pouze neustálé cvičení pomůže zakořenit nové vzorce. Když budete například znovu stát před volbou – zůstat v práci pozdě nebo si jít odpočinout domů – vzpomeňte si, proč odpočinek potřebujete, jak je důležitý a že díky němu můžete dosáhnout více.

Bohužel není možné v příspěvku pokrýt všechny nuance práce a vzít v úvahu všechny jednotlivé případy. Ale třeba se tyto informace budou hodit.