Je možné lovit jelena sika?
Pro severozápad SSSR není jelen sika typickým druhem. Přirozené životní podmínky tohoto zvířete vylučují možnost jeho úplné aklimatizace (kritická hloubka sněhové pokrývky, silné mrazy, ledová krusta). Jelen sika je dostupný pouze v Sosnovském státním lesnickém a loveckém statku Leningradské oblasti, kam bylo na jaře 1958 přivezeno 10 hlav z Askania Nova a 5 hlav na jaře 1959 z VDNKh. V současné době žijí jeleni v relativně malé oblasti lesní rezervace Ladoga. Lesním pracovníkům se během 8 let podařilo pomocí zimního přikrmování a ochraně zvířat před pytláky a predátory zvýšit stádo jelenů na 76 kusů.
Samci tohoto druhu dosahují hmotnosti 131 kg, samice 84 kg. Výška v kohoutku není větší než 113 cm, délka těla je až 180 cm, ocas je poměrně dlouhý, až 19 cm. Letní barva psů a fen je červená se žlutobílými skvrnami. V zimě je horní část těla hnědošedá, téměř bez skvrn, spodní část těla je vždy bělavě žlutá. Rohy mají pouze samci. Vysypávají se v květnu – červnu.
V létě se na Státním lesním a loveckém statku Sosnovskij zdržují jeleni sika na pobřeží Ladožského jezera v rákosových a křovinových houštinách a přilehlých lesích. V zimě se jeleni stahují do hustších porostů stromů a nevzdalují se daleko od krmelců.
Samci jsou schopni reprodukce ve věku 2,5 roku. Pohlavní zralost samic nastává ve věku jednoho a půl roku. Říje nastává v říjnu. Ve výšce říje je přes den slyšet řev samce. V této době mezi sebou samci bojují a vítězové se páří se samicemi, někdy mají harémy o 3-10 jedincích. Březost trvá asi 8 měsíců, k otelení dochází v květnu až červnu. Samice přináší jedno, méně často dvě telata, která zůstávají v její blízkosti do dvou let.
Jelen sika je stádové zvíře. V únoru 1967 bylo v Sosnovském lesním a mysliveckém podniku 6 stád jelení zvěře o celkovém počtu 76 jedinců. (Tabulka 24).
Počet jelenů sika v lovecké oblasti Sosnovsky les v roce 1967.
Stádo č. | Počet jelenů | Včetně | ||
Muži | Ženy | Mladá | ||
1 | 16 | 2 | 8 | 6 |
2 | 4 | 2 | 1 | 1 |
3 | 16 | 1 | 9 | 6 |
4 | 6 | 2 | 3 | 1 |
5 | 12 | 3 | 5 | 4 |
6 | 22 | 6 | 13 | 3 |
Pouze | 76 | 16 | 39 | 21 |
Jeleni se živí převážně keřovou a stromovou vegetací, živí se tenkými větvemi, listím a kůrou osiky, vrby, jasanu, borového podrostu a v létě především vysokých trav. Jeleni občas žerou houby a lišejníky. V zimě, kdy je výška sněhu více než 30 cm, přechází jeleni především na krmení, pojídání sena položeného v krmelcích nebo sbírání kapek sena podél cest.
Hlavními nepřáteli jelenů jsou vlci a rysi. V současné době se však na stanovištích jelenů nevyskytují žádní vlci a rys se sem dostává jen zřídka. Mladé jeleny mohou pronásledovat lišky a velcí dravci. Jeleni velmi trpí gadfly, horsefly a komáry. Mezi nemocemi je často běžná piroplazmóza. Jeleni jsou náchylní k slintavce a kulhavce, antraxu, tuberkulóze, vzteklině a kožním onemocněním.
Ze zabitých jelenů se na farmě používá maso, kůže a paroží. Ty druhé jsou ceněny výše než jelení parohy; Připravuje se z nich i silné tonikum pantokrin.
Lov jelenů sika je na státních lesích a mysliveckém statku Sosnovsky zakázán. Otázkou však již je stabilizace počtu jelenů sika na farmě nebo dokonce jeho snížení selektivním odstřelem několika samců. Vyhlídky růstu stavů jelenů sika v našich drsných klimatických podmínkách jsou nepříznivé. I v podmínkách honebního statku Sosnovského v roce 1966 byl přirozený úbytek sobí populace 11 hlav (tj. asi 15 %). Ukázalo se tedy, že přirozený úbytek se rovná ročnímu přírůstku stáda.