Ochrana rostlin

Je možné při výsadbě zakopat podnož?

Při nákupu sazenic se každý z nás okamžitě v duchu přenese o pár let do budoucnosti a jasně si představí úrodu štědré úrody z nich. Bohužel, někdy sny zůstávají sny. Sazenice umírají, špatně se zakořeňují, dlouho trpí a nedávají požadované výsledky. A za to obvykle viníme bezohledné prodejce, rozmary počasí a špatné stránky. Ale není tomu tak vždy. Někdy se chyby, kterých se dopouštíme při výsadbě rostlin, stanou katastrofálními. Jak se jim vyhnout? O radu jsem se obrátil na doktora zemědělských věd, profesora, vedoucího laboratoře genetických zdrojů ovoce, ořechů a hroznů Republikánského jednotného podniku „Ústav ovocnářství“ Zoya Kozlovskaya.

“Zahrada začíná nákupem sazenice,” říká Zoja Arkadyevna. – Za žádných okolností je nekupujte z aut zaparkovaných podél silnic nebo na spontánních trzích, kde vám mohou prodat, co chtějí. Je nutné nakupovat rostliny pouze ze specializovaných školek a pouze zónovaných odrůd. Právě ty odolají všem rozmarům našeho počasí.

Mnoho zahradníků věří, že čím větší sazenice, tím lepší. Ale velký není nutně nejlepší, většinou je nejhorší. Jde o to, že ve školkách se rostliny vyrývají pluhem, který velké sazenici odřízne téměř polovinu sacích kořenů a někdy i mnohem více. Aby taková rostlina zakořenila na novém místě, musíte odstranit téměř celou její korunu. Ale pak to bude bolet hodně dlouho. U jedno- a dvouletých není koruna tak vyvinutá, ale kořeny se při rytí mnohem méně poškozují. Taková rostlina zakoření mnohem rychleji a v budoucnu znatelně předstihne tříletou rostlinu v růstu.

Budoucí osud rostliny závisí na tom, jak dobře vyvinuté a životaschopné jsou kořeny. Kořeny kvalitních sazenic by měly být zdravé, na řezu světlé (ne černé ani hnědé), bez známek vysychání. Je dobré, když jsou na jejich špičkách patrné bělavé přítoky kalusu – základy mladých kořenů. Nedají se řezat. Můžete je odstranit pouze v případě, že jsou zlomené a jsou na nich otřepy, nebo se při kopání ukáže, že mají velmi dlouhé tenké větve.

Délka kosterních kořenů u sazenic jádrovin a peckovin by měla být alespoň 25 – 30 cm Rostliny s velmi krátkými kořeny buď vůbec nezakořeňují, nebo zakořeňují velmi špatně a jsou zakrslé. Krátké kořeny po výsadbě nejdou hluboko, ale šíří se v horní vrstvě půdy, kde je nestabilní vodní režim. Tvoří se na nich méně růstových bodů.

Rovněž stojí za to věnovat pozornost struktuře kořenového systému. Sazenice s jedním velkým kořenovým kořenem a špatně vyvinutými postranními kořeny zakořeňují hůře. Rostliny, které mají kromě velkých kořenů i mnoho tenkých, přerostlých (vláknitých) kořenů mnohem lépe a rychleji zakořeňují.

Pokud prodejce vysadil sazenice, aniž by se obtěžoval zabalit jejich kořeny do vlhké pytloviny nebo je ponořit do hliněné kaše, pak takový sadební materiál nepotřebujete. Každá rostlina je živý organismus. Když se vyhrabe z půdy, kořeny ji přestanou zásobovat vodou a listy ji stále dále odpařují. A během pár hodin po vykopání začne sazenice trpět vysycháním a některé kořeny postupně odumírají. Taková rostlina špatně zakořeňuje a nemusí přežít první zimu.

Pokud nemůžete zasadit sazenice s otevřeným kořenovým systémem v den nákupu, pak pro ochranu před vysycháním zabalte kořeny vlhkými novinami nebo pytlovinou, poté fólií a dobře ji svažte provázkem. Zůstanou-li listy, ihned je opatrně odtrhněte, aniž byste poškodili poupata. Můžete ji dočasně zakopat na odlehlém místě a dobře ji zalévat.

Sazenice se sušenými kořeny před výsadbou ponořte na 1 – 2 dny do vody. A pak (pro lepší kontakt s půdou) jej ponořte do tekuté kaše z jílu a divizny (3:1), do které přidejte léky, které urychlují tvorbu kořenů – „Kornevin“, „Epin“, „Novosil“ nebo jiné.

DATA PŘISTÁNÍ

Další závažnou chybou je vysazování sazenic s otevřeným kořenovým systémem příliš brzy (v srpnu nebo v první polovině září). V této době se rostliny ještě připravují na zimu. Ale již v říjnu, v období opadu listů, kdy listy žloutnou, mají kořeny nejvyšší regenerační schopnost. A to je nejlepší čas na výsadbu.

Optimální doba pro výsadbu sazenic jabloní (jabloně, hrušně, kdoule atd.) a bobulovin na podzim je nejpozději dva týdny, než půda trvale zamrzne. Nebo brzy na jaře – 3 – 5 dní po úplném rozmrznutí půdy. Ale peckoviny (švestka, třešeň švestka, třešeň, broskev, meruňka) je lepší sázet na jaře.

Po vyklučení lze stejné plodiny vrátit na původní místo nejdříve po 3 až 5 letech. Odstraněná rostlina si odtud již vzala většinu živin a zbylé kořeny při rozkladu (shnilé) uvolňují škodlivé toxiny. Není-li možné provést střídání zahradních plodin, vysaďte alespoň peckoviny (třešně, švestky) v místě, kde rostly semenné plodiny (jabloně, hrušky). A naopak. Nebo zcela vyměňte zeminu podle objemu (alespoň 1×1 m) výsadbové jámy.

V oblastech, kde se podzemní voda přibližuje k povrchu půdy, ovocné stromy a keře odumírají, jakmile se k nim dostanou kořeny. Pokud vody leží 1 m od povrchu země, pak na tomto místě rostou a plodí pouze bobule – rybíz, angrešt, jeřáb. Pokud je jejich hladina na 1,5 m, můžete vysadit švestky a třešně nebo jabloň na zakrslou podnož. Pro pěstování ovocných plodin – jabloní a hrušek (zejména na silných podnožích) – by podzemní voda neměla být umístěna výše než 2 m od povrchu půdy.

Přistávací jámu

Míra přežití sazenice závisí na mnoha faktorech a správný návrh výsadbové jámy je jedním z nich. Pokud může mít jakýkoli tvar (válcový, obdélníkový, oválný), pak jeho stěny musí být svislé. V jámovém kuželu se půda usazuje nerovnoměrně. A je nejsilnější ve středu, což způsobuje prohloubení kořenového krčku. Navíc v díře, která je směrem dolů zúžená, se kořeny kroutí a rostou uprostřed.

Stěny jámy nemůžete vyhladit lopatou. To nejen omezuje růst kořenů, ale také brání jejich výměně vzduchu. Naopak je potřeba vidlemi co nejvíce kypřít dno a na stěnách udělat zářezy – kořeny by se neměly opírat o hutnou půdu. V opačném případě bude tvorba laloků na jejich koncích inhibována a v důsledku toho se sníží míra přežití.

Průměr výsadbových jam pro peckoviny (třešně, třešně, třešně, švestky) by měl být nejméně 40 – 50 cm a hloubka – 50 – 60 cm se vysazují do jam o průměru a hloubka minimálně 70 – 80 cm Pro bobule (rybíz, angrešt, maliny, ostružiny) stačí 40 x 40 cm.

Sazenice není vhodné sázet do čerstvě nalité zeminy, která se v jámě neusadila. V ideálním případě musíte počkat alespoň 10-14 dní, než se půda v naplněné jámě usadí a usadí.

Musíte vyplnit díru úrodnou půdou nebo její směsí se shnilým hnojem nebo kompostem. Pro uvolnění přidejte rašelinu (2 – 3 kbelíky). Sazenice se tak lépe zakoření a roste rychleji, první sklizeň se získá dříve. Ale čerstvý nebo mírně rozložený hnůj nelze aplikovat: způsobí popáleniny kořenů. Faktem je, že organická hnojiva s nízkým stupněm rozkladu, která se dostávají do spodní části výsadbové jámy (zejména na těžké hlinité půdě), s nedostatkem kyslíku, se špatně rozkládají, intenzivně uvolňují amoniak a sirovodík, které inhibují kořen systém rostlin a mají špatný vliv na jejich míru přežití. Do jílovité půdy je třeba přidat 1 – 3 kbelíky hrubého písku a do písčité půdy – stejné množství jílu. Umístěte vrstvu drnu na dno výsadbové jámy, trávou dolů.

Při kopání jámy se zaměřte na velikost kořenů sazenice – měly by do ní volně zapadnout. Velikost výsadbové jámy závisí také na typu půdy. Pokud je půda těžká, měla by mít hloubku a šířku alespoň 1 m. Na úrodné, volné půdě stačí 70 – 80 cm. V opačném případě nedostatek výživy na začátku a příliš hustá půda mimo jamku zpomalí růst sazenice. Jeho kořeny nebudou růst do stran, jak se očekávalo, ale začnou se ohýbat dovnitř.

Při kopání pokládejte jedním směrem horní plodnou vrstvu a druhým směrem spodní neplodnou (obrázek č. 1). Jako první vrstvu nasypte do otvoru drenáž z rozbitých cihel, keramzitu nebo oblázků. Na jeho vrcholu je úrodná půda. Smíchejte druhou část půdy se shnilým hnojem nebo kompostem (1 kbelík na 1 jamku) a dřevěným popelem (1 šálek). Můžete přidat “Superfosfát” (100 – 200 g). Pokud je půda těžká, přidejte hrubý říční písek pro zvýšení prodyšnosti. Vše promícháme, do důlku nasypeme kopeček a zalijeme 10 litry vody.

Nenechte se unést minerálními hnojivy (viz tabulka č. 1). Z jejich přebytku hynou bakterie, které musí živiny zpracovávat do formy přístupné rostlinám. Zvyšuje se také koncentrace solí v půdě, což výrazně snižuje absorpční schopnost kořenů. Rostliny proto začnou vadnout. Před výsadbou sazenice umístěte do středu kolíček, ke kterému stromek následně přivážete.

Při výsadbě by rostlina neměla být umístěna naplocho, ale na hliněném kuželu tak, aby její vrchol spočíval na základně kořenů pod kmenem. Vyhnete se tak vzduchovým dutinám. A nezapomeňte narovnat

kořeny, aby se nespojily na jednu hromadu. V opačném případě se během procesu růstu zvětší průměr, proplétají se a navzájem se mačkají. Proto by měly ležet volně, bez ohybů a v žádném případě nesměřovat nahoru.

Aby bylo zajištěno rovnoměrné rozložení půdy mezi kořeny, při výsadbě sazenice protřepejte jemným vytažením nahoru. Poté zalijte vodou a znovu vyplňte dutiny. A teprve poté ji mírně prošlápněte a položte nohu radiálně od kmene a ne přes kořeny. Pokud nejprve sešlápnete a poté zalijete, vytvoří se mezi kořeny vzduchová „bublina“, která bez kontaktu s půdou může zplesnivět a pak hnít a odumírat. Ušlapaná (zejména jílovitá) půda totiž zadržuje vodu na povrchu a půda se tak nebude moci rovnoměrně rozmístit mezi kořeny.

Přistání na kopci.

PŘISTÁVACÍ KŮL

Pro zafixování kořenů a zabránění kývání sazenice (houpání) je nutné ji pevně přichytit k hluboce (15 – 20 cm) zaraženému kůlu. Je to podpora a ochrana pro mladou rostlinu. V prvních letech taková podpěra slouží i jako základ zimního zaječího postroje.

Jakmile je jamka připravena, zajeďte kůlem. Měl by být umístěn na jižní straně kmene – aby byla kůra chráněna před spálením. Umístěte sazenici blízko ke kůlu a svažte ji do osmičky. Tato metoda poskytuje dobré tlumení nárazů v případě silného větru. Na kmen, v místě podvazku, položte kroužek ze střešní krytiny nebo březové kůry, aby se provázek neotíral o jemnou kůru sazenice.

Kolíčky vybírejte podle velikosti rostliny – čím je vyšší, tím vyšší a silnější by měl kolíček být. Vrchol kůlu by měl být mírně pod úrovní koruny sazenice.

KOŘENOVÝ KRK

Nejčastější a možná i nejnebezpečnější chybou při výsadbě je prohlubování kořenového krčku sazenice. Málokdo dokáže ukázat, kde to je. Někdo ho hledá nad kořeny, jiný ukazuje na místo roubování. V důsledku toho kořenový krček končí výrazně pod povrchem půdy, což narušuje vztah mezi nadzemní částí rostliny a jejím kořenovým systémem. Strom má tendenci kompenzovat toto narušení nadměrným vegetativním růstem a začíná plodit mnohem později. V zemi začíná postupně hnít kořenový krček, rostlina onemocní a brzy odumírá. K hnilobě kořenového krčku jsou nejvíce náchylné porosty peckovin – třešně, třešně, třešně, švestky, meruňky, broskve.

Kořenový krček je místo, kde kořeny přecházejí do kmene. Chcete-li to zjistit, otřete hlavní výhonek a kořen sazenice mokrým hadříkem. Kořenový krček se bude nacházet těsně na hranici přechodu kůry od nazelenalé do světle hnědé.

Po zasazení sazenice se půda v jámě usadí. A pokud byl kořenový krček na úrovni povrchu půdy, po nějaké době půjde hlouběji.

U ovocných stromů na běžných semenných podnožích vede prohlubování k postupnému hnití kůry, zejména v nízkých oblastech s těžkými jílovitými půdami, kde dochází ke stagnaci taveniny a dešťové vody. Vlhkost se může hromadit i na lehkých půdách, pokud půda promrzne až k sněhu. V důsledku toho, jako květiny, které stojí dlouhou dobu ve vodě, stonky hnijí. Pouze u stromů tento proces trvá roky.

Kvůli ničení kůry se stromy vyvíjejí stále hůř: nerostou, listy se zmenšují, rychle blednou a brzy opadávají. Mnohé z těchto příznaků jsou mylně považovány za hladovění půdy. Tady ale hnojení nepomůže: prstencovým hnilobou kůry je narušena výměna živin mezi korunou a kořeny a strom postupně odumírá. Proto je nutné sázet tak, aby kořenový krček byl mírně nad obecnou úrovní stanoviště s mírným sklonem od kmene pro odvádění povrchové vody (na obrázku č. 2 znázorněno tečkovanou čarou).

Aby nedošlo k zakopání rostliny, při výsadbě přes jamku položte desku s řezem do středu a pomocí ní (ne od oka) určete úroveň kořenového krčku tak, aby byla 4 – 5 cm nad okraji otvoru (viz tabulka č. 2).

Ovocné stromy, zejména jabloně a hrušně, jsou citlivé na hloubku výsadby. Situace, kdy se kořenový krček nachází o něco výše nad povrchem půdy, pro ně není tak bolestivá. A tuto situaci je snadné napravit: stačí posypat krk půdou. Po výsadbě se navíc do kmenového kruhu stromu ještě přidává hnůj a humus a kruhy kmene se mulčují. Ale zakopaný krk je těžší zachránit. Nejlepší je ale situaci napravit v roce výsadby. Chcete-li to provést, ořízněte hliněnou kouli a vytáhněte strom do požadované výšky. A vyplňte výslednou prázdnotu úrodnou půdou.

Po výsadbě nalijte do jamky 2 – 3 kbelíky vody bez ohledu na stupeň vlhkosti půdy. I když prší. Zemina zředěná vodou vyplní vzniklé dutiny kolem kořenů, které lépe zakoření. Den po zavlažování přidejte do jamky zeminu, aby se utěsnily mezery po první zálivce.

Sazenice je třeba zalévat pouze do drážek nebo prohlubní vytvořených podél obrysu obvodu koruny, protože zde jsou umístěny sací kořeny. Pokud nalijete vodu na kmen, kde nejsou sací kořeny, zvýší se riziko zahnívání kořenového krčku.

Někteří zahradníci zalévají sazenice často, ale kousek po kousku. Taková zálivka, zejména v suchém a horkém počasí, pouze vysušuje půdu a urychluje tvorbu půdního škraloupu. Ukazuje se, že majitelé, kteří se snaží poskytnout sazenicím vodu, jim ji naopak berou. Kůra ucpává kořenový systém a narušuje jeho saturaci kyslíkem. Škodí i zálivka studenou vodou, která ochlazuje kořeny. Pokud se teplota kořenů sníží o více než 5 stupňů, rostlina to vnímá jako signál nástupu zimy a začne se na to připravovat, podzimní příznaky se projeví i v květnu: listy začnou žloutnout a opadávat. Zároveň rostliny ztrácejí imunitu.

Po vsáknutí vody jamku v okruhu 0,5 – 0,7 m zamulčujte tenkou vrstvou hnoje, humusu, rašeliny nebo posekané trávy, aby se zabránilo odpařování vlhkosti z půdy. Mulč také zlepšuje teplotní režim a strukturu půdy, chrání půdu před povětrnostními vlivy a potlačuje rozvoj plevelů. Rostliny, jejichž kmeny jsou pokryty mulčem, se vyvíjejí téměř dvakrát rychleji a lépe než ty nezakryté.

A ujistěte se, že se mulč nedotýká stonku. Je-li podzim dlouhý, teplý a deštivý, může být kůra sazenic silně podepřena a hrozí jim smrt.

Když půda zamrzne, zvyšte vrstvu mulče, abyste ochránili mladé rostlinky před úhynem v případě silných mrazů. A s nástupem stabilních mrazů svažte sazenice smrkovými větvemi (nutně jehličím dolů) nebo spunbondem, abyste je chránili před nízkými teplotami v zimě, spálením kůry na jaře a nenasytnými hlodavci.

Touha letních obyvatel zasadit co nejvíce rostlin na malé ploše je zcela pochopitelná. Rostoucí stromy se ale časem navzájem zatemňují a začnou soupeřit o potravu v půdě. Rostliny nemají v přeplněných podmínkách dostatek světla, rychle se rozvíjejí choroby a množí se škůdci. Není zde prostor pro růst ovocných větví. Což samozřejmě ovlivňuje produktivitu. Při výsadbě sazenic proto dodržujte potřebnou vzdálenost mezi rostlinami v závislosti na jejich budoucí dospělosti (viz tabulka č. 3).

Dodržováním těchto jednoduchých pravidel je snadné vypěstovat nádhernou a dobře plodící zahradu.

I přes období vegetačního klidu kořeny stromu vysazeného na podzim dále rostou, dokud teplota půdy neklesne k nule stupňů. V nové sezóně začne taková rostlina růst o 2 – 3 týdny dříve, než byla vysazena na jaře.

Je lepší koupit sazenici s málo vyvinutou korunou, ale dobrými kořeny, než se silnou nadzemní částí a dobře utvářenou korunou, ale s krátce střiženými kořeny.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Back to top button