Kolik let čekat na první lipový květ?

Takhle omylem otevřete starou flashku fotoaparátu a odtud se na vás dívá New York. A už si ani nepamatuji, že jsem ty fotky fotil. iPhone je svou bezprostředností stále velmi relaxační. Stiskl tlačítko – bylo odstraněno, zatáhl za pár posuvníků – krásný filtr, pár dalších jednoduchých pohybů – a každý už ví, kde jste a co je nejdůležitější, co jíte. Ale tato bezprostřednost s sebou stejně rychle odnese všechny emoce, jen málokdy se je rozhodnete přezkoumat, dojmy už blokuje sto dalších. A tady jsou staré vzpomínky, mají kyselejší chuť. Přesto uplynul téměř rok a fotografií je jen hrstka. S jediným slabým deštěm za všechny dny, zahalujícím Manhattan do lehkého oparu, se západem slunce přímo na lodi, s prvním pohledem na Central Park z výšky mrakodrapu ve snaze odhadnout, jak dlouho by trvalo kolem něj projít všichni, s bzučícíma nohama a koleny, které přestaly chápat, kam se mají ohnout, když už jsem se rozhodl, že pro dnešek stačilo a potřeboval jsem jít spát, když najednou mi přišla SMS od couchsurfera, u kterého jsem bydlel – pokud chcete vidět nejkrásnější noční New York, jděte na křižovatku takových- pak ulic, nastupte do toho a takového autobusu, dostaňte se na takovou a takovou zastávku, budu tam na vás čekat.

Biorytmy

• dubna 25 v 2014:4

V noci jsem si myslel, že kdybych dostal příležitost něco na tomto světě změnit, umožnil bych lidem pracovat s ohledem na jejich biorytmy a také bych jim zakázal dělat něco, co se jim nelíbí. Možná by za to zavedli i trestní odpovědnost. Samozřejmě, že kdyby se mě zeptali vážně, myslel bych to vážně a vážně přišel s něčím rozumnějším, ale v noci se všechny mé myšlenky týkají toho podstatného. A nikdo se na nic takového ptát nebude.

Každý den vstávám v 6 hodin ráno. Mohl bych to udělat v 7, ale potřebuji čas ráno, nerad spěchám. Pijte vodu, dívejte se z okna, uvařte snídani, ujistěte se, že je to chutné, snídejte s knihou. 6:7, 6:7 – nevidím rozdíl, jsem noční sova. Miluji brzká rána, zvláště ta slunečná – moje okna směřují na jihovýchod a ráno se do místnosti vždy vplíží slunce. Miluji časné ráno po dešti, když pršelo celou noc, a ráno přestalo a vyšlo slunce, ve vzduchu byla svěžest, svěží zeleň, plná života. Ale pořád jsem noční sova, takže před obědem jen zívám, po obědě bojuji se spánkem, v 9-XNUMX hodin už kývám, ale snažím se nějak držet, abych neusnul a jít spát brzy večer a v XNUMX se můj mozek konečně zapne a řekne ahoj, tady jsem! A když se mi před druhou hodinou ranní podaří všechno stihnout a donutit se do postele, tak není šance usnout, ani se nemusím snažit.

Přes den nemůžu spát a bohužel ani moc nespím. Jednou v mém bohémském moskevském rozvrhu byly chvíle, kdy jsem usnul za svítání a snídal jsem v 5 hodin. Pravda, bylo to příliš v opačném směru, tehdy jsem své přátele neviděl, prostě jsme se neshodovali.

Včera v noci jsem ve snaze usnout před půlnocí krátce otevřel okno, abych dovnitř vpustil studený noční vzduch. A pod oknem je Grand Canyon a vodopád, dovedete si to představit? Vlastně je tam silnice i zastávka, ale už třetí den tam speciální stroje rozbíjejí asfalt a vytvořila se taková propast vyšší než mužská výška, že z mého 7. patra vypadá docela jako kaňon . A odkryté stoky, které jsou v běžném životě jen poklopy, zněly nocí jako obrovský vodopád, padající v proudech z výšky. Ve tmě je všechno jinak.

A moje děvčata jsou teď ve skutečném Grand Canyonu, zdraví východy slunce, zabalené v dece a spokojeně se usmívají na západy slunce. A zdá se, že i já se brzy vydám na krátký výlet.

Kolik hodin potřebujete pro normální spánek? je mi 8.

Druhé rande

• července Čtvrtek, 4., 2013 v 2:17

Můžeš se o den zpozdit na druhé rande. A už nebude čekat s knihou na peróně – scenérie jsou už tak známé, že se v nich ztratíte, jen když vás omájí teplý jarní vzduch únorového dne. Ano, ano, na druhém termínu jaro jistě přijde prvního únorového dne. A půjdete k východu, vůbec se nebojíte, že ji v davu nenajdete, a jen se mezi nimi lehce zmate, jako by vítr rozmetal náhodné postavy v tomto krátkém náčrtu, kde by rozhodně neměl být žádný řád. . Druhé rande už není tak vzrušující jako to první – je dvakrát tak vzrušující než to první. Na druhém rande nemusíte ani mluvit a jen hlasitě mlčet, zachycovat sotva znatelné nádechy větru kůží a překládat je do jazyka, kterému rozumíte jen vy dva. Na druhém rande možná ani nebudete mluvit a zase nebudete mít čas mluvit dost. A už nebude pochybovat o trasách, které si vybrala, a vy nebudete muset vysvětlovat, že se vám evidentně líbí cokoliv, co si vybere.
A až na druhém rande zjistíte, že vaše třetí rande se jistě odehraje na jiném kontinentu. Krajina zůstane, vše bude jako dřív, ale je nepravděpodobné, že se rozhodnete navštívit místa, kde se čas navždy zastavil.

Tagy:

• plní sny,
• Provence,
• Na vlastní oči,
• závodění s větrem

Příběh jednoho berlínského západu slunce

• září Čtvrtek 19 v 2012:5

Jsou večery, které si chcete nalít do sklenice a usrkávat po malých doušcích – tak úžasně slunečné, jako francouzské rosé, přiměřeně vychlazené, a přitom vás zevnitř zahalit příjemným teplem, jako by vás někdo přikryl dekou, ale ne vaše ramena, ne! Spíš srdce. A všechny barvy se náhle posunuly o půl tónu do růžovo-zlaté palety, jako by se ilustrátorova ruka chvěla a jezdec sytosti se rozmarně posunul doprava. A za chvíli – rrraz! a není tu žádné hlučné město s auty a obyvateli, kteří někam spěchají, a stromy se opět zdají velké, tráva sahá po pás a zvony znějí ve větru svůj tenký trylek.

(Přečtěte si více. Sbalit)
Teufelsberg, Berlín 2012

Tagy:

Otevřený dopis

• června Neděle, 19., 2012 v 12:33

Ty a já jsme byli vždy tak odlišní. Obvykle jsou lidé se společnými zájmy, některými podobnými rysy, dokonce i vzhledově – někdy se na ně podíváte, no, nezdají se být stejní, ale stále můžete najít něco společného. Ale ty a já jsme úplně jiní. Je dokonce překvapivé, že jsme se vůbec potkali!
Pamatujete si, jak jsem se před deseti lety nemohl usmívat s koutky rtů nahoru? A také neuměla plakat na veřejnosti. Jen doma, když všichni spí, sedí na širokém okenním parapetu ve svém pokoji a dívají se ze sedmého patra, jak se kolem nich řítí vzácní noční kolemjdoucí do jejich domovů. Stále miluji sezení na širokých okenních parapetech.
Pamatuji si tě od prvního dne s permanentním úsměvem na tváři. Zdá se, že ses vždycky usmíval. Nikdy si tě nepamatuji smutného. Teprve v tu chvíli, kdy jste před zkouškou dočetli Malého prince a okamžitě se rozplakali. Nikdy jsem nedokázala takhle plakat po přečtení knih. Jen nad „Věrným Ruslanem“ jsem dlouho brečel, ale tohle je úplně jiné, tragické. Ale vždy jsi cítil svět tak jemně!
Víš, Alinko, naše vnější rysy jsou úplně, úplně jiné. Nikdo nám nikdy neřekl, že jsme si podobní. Nikdo nás náhodou nenazval sestrami. A přesto je úžasné, že jsme takoví přátelé už tolik let a necítíme odstup.
Už si ani nepamatuji, jak mi chyběl okamžik, kdy jsi ztratil chuť do života. Ztratil jsem ho jen jednou a pořád se bojím na to myslet. Celá pointa je pravděpodobně v tom, že jsem tolikrát začínal svůj život znovu, jako nedbalý prvňáček, vytrhával ze sešitu nepovedené stránky a znovu a znovu je přepisoval. A stále jste se nemohli vzdát svého notebooku. Už v ní nenajdete začátek a konec, všechno je načmárané a přečmárané, tolik per, barev, stokrát se změnil rukopis a pořád do něj pilně píšete, jako byste měli žádné další notebooky.
Pamatuješ si, jak jsme snili? Pamatujete si, jak jsme se za chladných zimních večerů vraceli z divadla a snili o cestování? Vy a já jsme cestovali pouze jednou. A pak jsme jeli do Rigy jen na jeden den. Ale byla to pořádná cesta! Protože úplně první věc.
Pamatujete si, jaké rozhovory jsme vedli po večerech? O pohraniční mentalitě, o tom, jak jsme jiní – ti, co žijeme v malém pohraničním městečku, ze kterého je vidět jiná země.
Pamatuješ si, jak jsi jel do Itálie a pak ses vrátil a všechno mi řekl? Nikdy jsem ti nezáviděl, i když jsem o Itálii snil asi víc než ty. Buď jsem věděl, že tohle všechno se v mém životě určitě stane, nebo mi vaše upřímnost nedávala důvody k závisti. Ty a já jsme se nikdy ani nepohádali! Jen jednou jsme se pohádali, kde je nejlepší přejít silnici, když jsme měli zpoždění na zpáteční autobus do Tartu. Tehdy jsi byl ještě ve škole a cestoval jsi se mnou, když jsem nastoupil na univerzitu. Jak to bylo dávno! A dodnes si pamatuji vůni vzduchu toho dne.
Jsem jen o dva roky starší než ty. Ale někdy se mi zdá, že kvůli tobě nemám právo být smutný. Vyrostl jsi v teple a péči, kdy ses naučil být tak silný jako já? Ve škole jsi tehdy dostával jen samé jedničky a já jsem studoval školu života a v běžném deníku byly samé jedničky a béčka. Proto se o tebe vždy bojím víc než o sebe. Jsi pro mě jako sestra. Má mladší sestra. Tak co když ty a já nejsme stejní! Ale tvoje matka vždycky věděla, jaké palačinky mám ráda, a vždycky je upekla, když jsem přišel na návštěvu.
Chyběl mi okamžik, kdy tě přestaly bavit maličkosti. A nemůžu se z nich radovat – náš život je utkán z nich. A ty bys to dokázal taky! Vzpomeňte si, jací jsme byli předtím, jako na této fotce před deseti lety! Mysleli jsme si tehdy, že se může stát něco, kvůli čemu ztratíte chuť do života? Ty rozhodně ne. Tehdy jsi ani nevěděl, jak být smutný.

Tagy:

Celá pravda o estonském počasí

• Mar. Čtvrtek, 18., 2012 v 2:55

Brzy přestanu věřit na mýty o estonském počasí, protože mé cesty tam byly odedávna ve znamení výhradně slunečných dnů, a pokud zabrousíte do mých alb, už si nepamatuji, kdy mě Estonsko přivítalo svým ponurým baltským klimatem.

Zde je například velmi nedávný – Tallinn v únoru. Je neslušné slunečno, že? I v zimě!

Jaro je pro mnohé dlouho očekávaným obdobím, kdy se příroda probouzí, slunce svítí jasněji a déle, obecně je to nádherný čas radosti a naděje. Ale ne pro každého. Pro alergiky to dnes není jednoduché, zvláště když stromy kvetou v dubnu a květnu.

“Nejalergenní stromy, které rostou v moskevských lesoparcích, jsou olše a lípy,” řekla MSK1.RU Taťána Želtiková, doktorka biologických věd, vedoucí laboratoře environmentální biotechnologie Mečnikovova federálního státního rozpočtového ústavu NIIVS. — Olše kvete obvykle v první polovině – polovině dubna. Alergici by se tedy měli připravit, nepříjemná sezóna pro ně začíná. Další alergenní strom, lípa, kvete koncem května – začátkem června.

„Vrby, duby a jehličnany mají minimální alergenicitu. Jejich pyl je těžký, takže se obtížně rozstřikuje. A alergie na pyl těchto stromů není příliš častá.“

Taťána Zheltiková, doktorka biologických věd

“O něco víc a bude nemožné žít – prostě se začneme dusit,” řekla alergička Irina Generalová. — Když stromy kvetou, nemůžete vyjít z domu bez pilulek a kapek. Oči slzí a nos přestává dýchat. Masky, které doporučují nosit, mi vůbec nepomáhají. A těchto pár měsíců kvetení se zdá být prostě nekonečných.

Koncem jara se alergická onemocnění zhoršují. S ošetřením je nutné začít ještě před začátkem kvetení. Jakmile začne tát sníh, měli by alergici absolvovat terapii. Na jaře se zhoršuje průduškové astma, atopická dermatitida, lupénka a další onemocnění. Pokud už člověk nějakou nemocí prodělal, zná příznaky a přibližnou dobu, kdy se objeví. Doporučujeme předcházet jejich projevům a jít k lékaři. Pokud se příznaky objeví poprvé, pak specializovaný lékař také předepíše potřebnou terapii.

Chudoba flóry je radostí pro alergiky

Přídavné jméno „nejvíce“ se často používá pro centrální obvod Moskvy: má nejdražší nemovitosti, největší počet architektonických památek, divadel a muzeí. Centrální správní obvod má však i nevýhody. Jedním z nich je nedostatek zeleně. Jediný velký park v centru Moskvy nese jméno Gorkého. Je vyroben člověkem, takže je osázen stromy, které jsou pro alergiky víceméně bezpečné. V Ústředním správním obvodu nejsou žádné přírodní oblasti. Proto lze čtvrť bezpečně označit za nejbezpečnější pro alergiky.

Další okresy, kde se nevyskytují žádné alergenní stromy, jsou Severní správní obvod, Západní správní obvod a Jihozápadní správní obvod. Na severu Moskvy tak mezi přírodní flórou převládá dub. Západ a jihozápad se zároveň vyznačuje širokou paletou stromů. Tam kromě stejných dubů rostou vrby, modříny, smrky a další jehličnany.

S alergií se dá žít, ale buďte opatrní

Středně nebezpečnou částí Moskvy pro alergiky lze nazvat východ a částečně i jih, a to Severovýchodní správní okruh, Východní správní okruh, Jihovýchodní správní okruh a Jižní správní okruh. Navzdory špatnému životnímu prostředí a velkému množství průmyslových zón je na východě Moskvy mnoho velkých lesoparků. Největší z nich jsou snad Sokolniki, Losiny Ostrov a Izmailovský park.

Na jihu lze rozlišit jedinou rozlehlou zelenou zónu, která začíná od parku Kolomenskoye a končí parkem Biryulevsky, až k moskevskému okruhu. Mezi stromy převládají jehličnany. Jsou tam vrby a duby. Olše však všude doplňuje místní flóru. Uvedené čtvrti jsou tedy přibližně uprostřed hodnocení míst v hlavním městě, která jsou pro alergiky bezpečná pro život.

Nejzelenější, ale nejvíce alergenní

Pokud je centrum Moskvy bohaté na mnoho věcí, ale má zjevný nedostatek zeleně, pak na severozápadě je jí víc než dost. Čtvrť je považována za jednu z nejzelenějších v hlavním městě. Existuje několik velkých lesoparků: Aleshinsky, Pokrovskoye-Streshnevo, Serebryany Bor. Tyto zelené plochy jsou rozmanité jak krajinou, tak dřevinami. Rostou tam vrby, borovice a modříny. Mezi místní vegetací je přitom poměrně hodně olší a lip. Tato skutečnost činí okres nejnebezpečnějším pro alergiky v hlavním městě a řadí Severozápadní správní obvod na konec žebříčku příznivých okresů z hlediska počtu alergenních stromů.

Úhlavní nepřítel alergiků

Hlavním nepřítelem alergiků je v evropské části země bříza. Nezadržitelně se blíží i jeho oprašování.

— Při prudkém oteplení vykvetou všechny teplomilné stromy najednou a bude vysoká koncentrace pylu různých dřevin taxonomicky blízkých bříze. Ale především tyto procesy neovlivňuje vlhkost, ale teplota. Bříza začíná vytvářet prach při teplotách nad 10–12 stupňů, vysvětlil alergolog-imunolog Sergej Masalsky pro MSK1.RU.

Lékař upozorňuje, že vrchol kvetení břízy nastává obvykle koncem dubna a začátkem května. Antihistaminika byste ale měli začít brát pár týdnů před začátkem utírání prachu. Moderní antihistaminika nemají žádné vedlejší účinky, jako je ospalost, a nemusíte se bát, že je budete brát celou sezónu.

Podle Sergeje Masalského se alergik bude cítit nejhůře v suchém, větrném a slunečném počasí.

Nejaktuálnější informace o životě v hlavním městě najdete v Telegramový kanál MSK1.RU a naše skupina v “VKontakte“.

korespondent na volné noze pro MSK1.RU
Viděli jste překlep? Vyberte fragment a stiskněte Ctrl+Enter

Alisa Knyazeva
Korespondent

Maxim Edryšov
Vedoucí veřejného centra Avtomobilist

Anastasia Ilyina
Hlavní redaktor NGS42.RU
Doporučené

“Holič Firuz”. Jak si 20letý chlápek z Ázerbájdžánu otevřel kadeřnický salon pro jednoho v Ťumeňském kiosku

„Přijdu a hned se to nedozvíte“: co Kuzbassovi vojáci napsali v frontových dopisech svým blízkým
“Sharashkinova kancelář.” Obyvatelům Jekatěrinburgu bylo zamítnuto vrácení peněz za vstupenky na zrušený rockový festival

„Odkud se bere síla? nevím. Princezna. » Rodina Katyi Chetiny, která zmizela zpět, hrála v dokumentu na YouTube

„Tělesná výchova je k vzteku“: Obyvatelé Krasnojarska ostře hovořili o pravidlech ve školách. Co jim nevyhovuje?

Alisa Knyazeva
Korespondent

Maxim Edryšov
Vedoucí veřejného centra Avtomobilist

Anastasia Ilyina
Hlavní redaktor NGS42.RU
Doporučené

“Holič Firuz”. Jak si 20letý chlápek z Ázerbájdžánu otevřel kadeřnický salon pro jednoho v Ťumeňském kiosku

„Přijdu a hned se to nedozvíte“: co Kuzbassovi vojáci napsali v frontových dopisech svým blízkým
“Sharashkinova kancelář.” Obyvatelům Jekatěrinburgu bylo zamítnuto vrácení peněz za vstupenky na zrušený rockový festival

„Odkud se bere síla? nevím. Princezna. » Rodina Katyi Chetiny, která zmizela zpět, hrála v dokumentu na YouTube

„Tělesná výchova je k vzteku“: Obyvatelé Krasnojarska ostře hovořili o pravidlech ve školách. Co jim nevyhovuje?

• přihlásit se k odběru novinek
• Odeslat novinky
• Nadpisy
• reklama
• O nás
• Naše ocenění
• Naše volná místa
• Podpora
• Volební kampaň
• Všechna města v síti

Přihlásit se k odběru novinek Hlásit novinky

• reklama
• O nás
• Naše ocenění
• Naše volná místa
• Podpora
• Volební kampaň

Mobilní aplikace
Jsme na sociálních sítích
Kontaktní informace na Roskomnadzor a vládní agentury

Síťová edice “Moskva online” (18+)
Registrováno Federální službou pro dohled nad komunikacemi, informačními technologiemi a hromadnými sdělovacími prostředky (Roskomnadzor)
Osvědčení o registraci SMI EL č. FS 77-83224 ze dne 12.05.2022
Zakladatel: Společnost s ručením omezeným “INTERNET TECHNOLOGIES”
Hlavní redaktor: Oksana Galeevna Maklakova
Adresa redakce: 630099, Rusko, Moskva, ul. Derbenevskaya, 15b, 6. patro
E-mailová adresa redakce: msk1@sholding.ru
Telefon redakce: +7 982 630 3102
Kontaktní údaje pro Roskomnadzor a státní orgány: juristekat@sholding.ru
Technická podpora: help@sholding.ru
Ohledně komerční spolupráce: Revyna Maria, ředitelka reklamy, reklamsk1@sholding.ru, mob. +7 910 402 4056.
Informace o partnerství a spolupráci: Ekaterina Osipova, manažerka značky, ekaterina.osipova@sholding.ru

Publikace označené „Inzerce“, „Projekt partnerství“, „Aktuality společnosti“, „Volby 2019“ a „Volby 2020“ byly hrazeny inzerentem. Redakce stránek nenese odpovědnost za správnost informací obsažených v inzerátech.

Tato stránka je chráněna reCAPTCHA a Google. Platí zásady ochrany osobních údajů a podmínky použití

© LLC “Síť městských portálů”

Informace o věkových omezeních ve vztahu k informačním produktům, podléhající šíření na základě norem federálního zákona „O ochraně dětí před informacemi škodlivými pro jejich zdraví a vývoj“.

Některé materiály v této části mohou obsahovat informace zakázané dětem.