Proč byla postavena Eiffelova věž?

25. října 1889 byla v Paříži postavena Eiffelova věž. Odborníci ji označují za nejnavštěvovanější a nejfotografovanější atrakci světa.

Mezitím je v historii hlavního symbolu Paříže několik nepříliš krásných stránek. Monumentální stavba se pravidelně ocitá v kriminální kronice, protože vždy přitahovala nejen turisty, ale také podvodníky, zloděje, sebevrahy a dokonce teroristy. RG shromáždil řadu „temných“ příběhů o slavné věži.

Podívejte se na Paříž a zemřete

Bez ohledu na to, jak cynicky to může znít, Eiffelova věž se stala oblíbeným místem pařížských sebevražd. Ve francouzské metropoli totiž k sebevraždám častěji dochází pouze z otrav a oběšení. Jak spočítali francouzští novináři, za 124 let existence struktury zde ukončilo svůj život nejméně 370 lidí. Do statistik bylo zahrnuto i několik nehod, ale ať je to jak chce, úřady se rozhodly po celém obvodu schodiště a podest instalovat ploty a mříže.

Bohužel se z toho nestal všelék. Poslední smrtelný případ, soudě podle zpravodajských kanálů, byl datován 24. června 2012. Neznámý muž z Izraele vystoupal po vnějších podpěrách věže do její třetí úrovně (125 metrů) a po dvou hodinách vyjednávání se záchranáři sestoupil. Podobný incident se málem stal i druhý den, pak se ale hasičům nějak podařilo svázat dívku, která se pokoušela shodit z první, 57metrové úrovně věže.

I letos, v červnu, došlo k několika incidentům. Francouzská policie musela tvrdě pracovat, aby zachránila život 30letému polskému turistovi, který po předvedení v televizi hrozil skokem z výšky 100 metrů. Během záchranné akce, která se ukázala jako úspěšná, byli všichni návštěvníci z věže evakuováni.

Mimochodem, historici zjistili i jméno prvního sebevraždy – byl jím 23letý Francouz Rene Shipon. Je zajímavé, že jednal mnohem jednodušeji než dnešní sebevrahové. Mladík se ve strachu skočit oběsil na jedné z kovových konstrukcí.

Neodložil jsem stébla

Z Eiffelovy věže neskočili jen sebevrazi. Všeobecně známý je neúspěšný let 33letého rakouského krejčího Franze Reichelta, který se rozhodl otestovat jím vytvořený padákový plášť. V únoru 1912 vyšplhal do výšky 58 metrů, několik minut přešlapoval před objektivy kronikářů a spadl jako pytel na zem.

“Rychle spadnu 20-30 metrů, dokud se padák neotevře, a pak bude následovat hladký sestup,” řekl Reichelt novinářům shromážděným u Eiffelovy věže. Pokud by se tak stalo, mohl od pařížského klubu létání dostat 10 tisíc franků – částku, kterou by jen stěží vydělal šitím dámského oblečení na míru. Nejzajímavější na tom je, že den předtím si rádoby vynálezce neúspěšně několikrát vyzkoušel svůj kostým na panence, kterou vyhodil z okna bytu, a pak sám skočil z druhého patra na kupku sena. V osudný den však Reichelt žádnou slámu nepoložil.

Některé zdroje uvádějí další oběť experimentů – jistého mladého letce Leona Solla, který ve svém letounu nedokázal proletět mezi podpěrami věže, křídlem zasáhl jednu z nich a zemřel. Ale nepodařilo se nám najít ani datum této tragické události, ani žádné důkazy. Další katastrofa není potvrzena – v roce 1908 Francouz Auguste Fanier při předváděcím letu nad Paříží údajně nezvládl řízení a narazil do Eiffelovy věže.

Podle některých filologů se tato legenda odráží v ruské frázi „létat jako překližka nad Paříží“. Je však mnohem pravděpodobnější, že slavný výraz vznikl poté, co v roce 1909 uspořádal tehdejší francouzský prezident Armand Falières první mezinárodní leteckou výstavu, na jejímž základě se v tehdejším tisku objevily karikatury „Fallières over Paris“.

Vražda ve stylu “glamour”

Otevření Eiffelovy věže v roce 1889 údajně zastínila nečekaná smrt jednoho z prvních návštěvníků. Podle předpokladů zemřela na banální včelí bodnutí. Náhodný svědek incidentu, antikvariát Victor Legris a manažer jeho knihkupectví Joseph Pinho se však pustili do zjišťování skutečných příčin incidentu. A ukázalo se, že věc je mnohem vážnější – šlo o vraždu.

Právě tuto zápletku, o níž se předpokládá, že pochází z pařížského tisku konce 19. století, popisuje moderní spisovatel Claude Isner ve své knize „Vražda na Eiffelově věži“. Nebo spíše dvě sestry, Lilian Korb a Laurence Lefebvre, které pracují pod tímto mužským pseudonymem. Pravda, soudě podle recenzí čtenářů, detektivka pravděpodobně nezíská první ceny v literárních soutěžích.

Přestože na věži od jejího otevření možná nedošlo k žádné vraždě, rozhodli se toto téma využít ve filmech. V letošním roce byl společným úsilím filmařů z Francie a Velké Británie uveden do televizní distribuce (včetně ruské) vícedílný seriál „Joe“. Detektiv Joe St. Clair v podání slavné Jean Reno musel mimo jiné rozplést záhadnou vraždu slavné exmodelky. Podle scénáristy byla nalezena oběšená na vrcholu Eiffelovy věže během tradičního pařížského týdne módy.

Na vlastní riziko

Jednoho březnového sobotního večera roku 2013 bylo kvůli hrozbě teroristického útoku z Eiffelovy věže urychleně evakuováno asi jeden a půl tisíce návštěvníků. Neznámá osoba nahlásila možný výbuch zavoláním policie z veřejného telefonního automatu. Anonymní signál se naštěstí ukázal jako falešný.

Zajímavé je, že o týden dříve zde byl již vyhlášen poplach – u paty konstrukce byl nalezen podezřelý balíček. Policie neriskovala životy turistů a personálu, a dokud se sapéři nepřesvědčili, že nejde o výbušné zařízení, provedli evakuaci a zřídili kordon.

Obavy bezpečnostních složek jsou z velké části způsobeny tím, že Eiffelova věž je spolu s katedrálou Notre Dame považována za jednu z nejvíce „teroristických“ památek v Evropě. V roce 2005 byli v Paříži zadrženi dva lidé z Alžírska, kteří pracovali pro jistou „čečenskou síť“ islamistů. Vězni přiznali, že o tři roky dříve dostali informace o sérii připravovaných teroristických útoků ve francouzské metropoli, mimo jiné na Eiffelovu věž. Jak tehdy napsal list Le Parisien, vyšetřování mělo přesvědčivé důkazy, že skupina zamýšlela uskutečnit své plány a připravovala pro tento účel silné toxické látky, zejména ricin.

Nechte si kapsu

Pařížští kapsáři mají štěstí, že mohou pracovat v Eiffelově věži a jejím okolí. Prý tu nemine den bez větších krádeží od turistů. Do karet „pinzet“ hrají také opravy výtahu v západním pilíři, které se od roku 2008 odkládají. Chcete-li použít východní výtah, musíte někdy čekat až čtyři hodiny. Návštěvníci unavení ztrácením času ztrácejí ostražitost, čehož zloději obratně využívají. Touto situací trpí i zaměstnanci – musí za prvé poslouchat nekonečné stížnosti turistů, za druhé riskovat vlastní věci.

Podle vedoucího odborové organizace Eiffelovy věže Akima Laliliho v současné situaci vítězí pouze zloději. Případy krádeží peněz a telefonů zaměstnancům jsou stále častější. Není divu, že letos svaz svolal protest v podobě jednodenní stávky.

Mezitím místo stavařů, kteří uvádějí obtížnou opravu výtahu schopného přepravit padesát lidí najednou, musela urychlit práce pařížská policie. Nyní je zde najdete téměř na každé vyhlídkové plošině. A jak uvádí francouzský tisk, přináší to určité výsledky. Konkrétní statistiky pro Eiffelovu věž nejsou k dispozici, ale obecně se počet zaznamenaných případů krádeží na turistických místech letos v létě oproti minulému roku snížil téměř o 10 procent.

Kroužil kolem věže

V historii Eiffelovy věže existuje několik epizod souvisejících s podvodem. Nejhlasitější je prodej budovy do šrotu, na kterém vydělal známý český podvodník Victor Lustig. Hned první den po příjezdu do Paříže v roce 1925 přišel s grandiózním plánem. Při listování novinami v kavárně narazil na článek o hrozném stavu Eiffelovy věže a o tom, že úřady zvažují možnost její demontáže. Tentýž den rozeslal největším obchodníkům s kovy dopisy podepsané náměstkem Victora Lustiga s pozvánkou na tajnou audienci v luxusním pokoji nejprestižnějšího pařížského hotelu. Tam vyzval podnikatele, aby se zúčastnili výběrového řízení na koupi věže a vlastně i jejích ocelových konstrukcí.

Jako dobrý psycholog si Lustig všiml, že jeden z pozvaných, Andre Poisson, se o tuto myšlenku začal zajímat ani ne tak z finančních důvodů, ale kvůli touze zapsat se do francouzských dějin. Ukázalo se, že mnohem větší – jeho jméno se stalo známým po celém světě poté, co podvodníkovi dobrovolně dal šek na 250 tisíc franků a nějaké další peníze jako úplatek za uzavření takové „lukrativní“ smlouvy.

Pravda, sláva nepřišla Poissonovi hned – on sám už o ni neusiloval, protože se bál, že bude vypadat jako posměch. Jeho jméno později prozradil Lustig, který se poté, co ztratil veškerý strach, brzy vrátil z Vídně do Paříže, aby uzavřel další obchod. Tentokrát narazil na opatrnějšího klienta, který se přihlásil na policii. Bývalý „náměstek ministra“ uprchl do Spojených států, ale tam byl dopaden a dostal 20 let vězení, které nemohl dokončit kvůli smrti na zápal plic.

Mezitím měl Lustig předchůdce i následovníky. V roce 1960 se Angličan David Sams zajímal o nizozemskou společnost o levný kovový šrot, ale neměl čas použít získané peníze a skončil ve vězení. Další, zajímavější podvodné schéma navrhl švédský podvodník, který našel spoluinvestory, aby natřeli Eiffelovu věž speciální antikorozní barvou – pomohli mu „nakoupit“ 50 tun speciálního barviva za milion franků. Ani barvu, ani peníze, ani mazaného Švéda už nikdo neviděl.

A nakonec poměrně nedávný příběh – v roce 2007 byl odhalen podvod s prodejem vstupenek do věže. Celý tým 15 pokladních zjistil, že při určitých manipulacích s tiskárnami a počítači systém vydal kupon navíc, který účtárna nezohlednila. V důsledku toho byla skupina Francouzek obviněna z krádeže a dalšího prodeje více než 112 tisíc těchto vstupenek v letech 1996 až 2002 za celkovou částku asi milion eur.

Historie stavby Eiffelovy věže
Gustave Eiffel je tvůrcem světoznámé věže v Paříži. Známý je však také tím, že navrhl Západní nádraží v Budapešti a železný rám sochy v New Yorku.

Na sklonku života se v malém bytě na samém vrcholu věže pojmenované po něm ponořil do experimentů v meteorologii a aerodynamice. Je zajímavé, že Eiffel svůj nejslavnější výtvor jednoduše nazval „300metrovou věží“.

V roce 1884 se francouzská vláda rozhodla uspořádat v Paříži světovou výstavu na památku stého výročí francouzské revoluce v letech 1789-1794. U jeho vchodu plánovali postavit mimořádný monumentální oblouk, který by upoutal představivost účastníků i návštěvníků.

Přesto zaměstnanci strojírenské společnosti Eiffel Maurice Köchlen a Emile Nouguier, ke kterým se přidal architekt Stéphane Sauvestre, navrhli vytvořit kovovou věž vysokou 300 metrů. Gustave Eiffel, který se o projekt začal zajímat, jej přepracoval, společně se svými zaměstnanci získal patent a následně od nich koupil výhradní práva na nový design.

Historie projektu Eiffelovy věže

V roce 1886 oznámila vláda Paříže státní soutěž o koncesi (jedna z forem PPP), která přilákala 108 uchazečů a vyústila v to, že vítězem byla vyhlášena nabídka strojírenské společnosti Eiffel.

Náklady na projekt byly 7,8 milionu franků, z toho 2,5 milionu byly soukromé investice Gustafa Eiffela (32 %) a 5,3 milionu (68 %) spolufinancovala francouzská vláda a magistrát Paříže.

Na stavbě se podílely stovky dělníků, k vytvoření 12 tisíc dílů věže bylo potřeba 700 výkresů. Ke spojení všech částí věže bylo použito 2,5 milionu nýtů a konstrukce rostla rychlostí přibližně 15 metrů za měsíc.

Věž se během světové výstavy málem zaplatila a její následný provoz se pro firmu Eiffel ukázal jako výhodný byznys.

V roce 1909, na konci koncese, kterou obdržel Eiffel od francouzské vlády a magistrátu Paříže na provoz věže, měla být zbourána, ale byla ponechána pro vojenské účely. Od roku 1906 zde sídlí rozhlasová stanice.

Dnes Eiffelovu věž spravuje SETE.

SETE (Société d’Exploitation de la tour Eiffel – provozovatel Eiffelovy věže) je místní vládní společnost, jejímž generálním ředitelem je Patrick Branco Ruivo. 99 % akcií společnosti vlastní město Paříž a zbývající 1 % metropole Velká Paříž. Vzhledem k tomu, že Eiffelova věž každoročně přiláká více než 6 milionů návštěvníků, je hlavním cílem SETE modernizovat svá zařízení, veřejné prostory a služby poskytované návštěvníkům v rámci strategie udržitelného rozvoje a zajištění vysoké úrovně bezpečnosti.

Celkem asi 600 lidí denně pracuje na oživení Eiffelovy věže. Polovina z nich pracuje pro SETE, zbylá polovina pro subkoncesionáře a podnájemníky.

SETE spolupracuje s předními partnery na poskytování vysoce kvalitních služeb návštěvníkům Eiffelovy věže, včetně 3 koncesionářů:

· LxA (partnerství mezi Lagardère a Arteum) provozuje 9 obchodů se suvenýry;

· Společnost Umanis, kterou tvoří Sodexo, spolupracuje s michelinským šéfkuchařským duem Frédéric Anton (Jules Verne) a Thierry Marx (Madame Brasserie) a startup Ubudu na provozování koncese na jídlo a pití (restaurace, kavárna s sebou);

· Wika obsluhuje teleskopy.

Dnes je nemožné si představit hlavní město Francie bez železné krásy. Pro celý svět se stala stejným půvabným symbolem Paříže jako králové a císaři, mušketýři a revolucionáři.