Co je gerundium v italštině?
Dirigent: Kurzy cizích jazyků v Kyjevě 
Jazyky Italský jazyk Gerund v italštině
Angličtina
Italština
Němčina
нидерландский
Dánština
švédština
Norština
Islandština
Finština
Estonština
Lotyština
Litevština
Řek
Albánci
Číňan
японский
korejský
Vietnamci
Lao
Khmer
Barmský
Thajština
Malay
Javánština
Hindština
Bengálština
Sinhálština
Tagalog
Nepálština
Malgaština
| Gerund v italštině |
Gerund v italštině je speciální (nekonečný) tvar slovesa. V italštině existují 2 formy gerundia: současné gerundium (gerundio presente) a minulé gerundium (gerundio passato). V ruském jazyce gerundium odpovídá gerundiu, které kombinuje vlastnosti slovesa a příslovce. V souladu s tím gerundium přítomného času odpovídá nedokonavému příčestí a gerundium minulého času odpovídá příčestí dokonalému.
současné gerundium v italštině (gerundio presente)
Současné gerundium v italštině je tvořeno takto:
– v infinitivu sloves I. skupiny se zahazuje koncovka – are a přidává se koncovka – ando: lavorare – lavorando
– u infinitivů sloves skupin II a III jsou koncovky – ere a – ire® nahrazeny koncovkou – endo.
Některá nepravidelná slovesa v italštině tvoří gerundium podle stejného pravidla, přičemž základem je plná latinská forma):
dire – dicendo, bere – bevendo, fare – facendo
Přítomné gerundium v italštině označuje děj, který nastává současně s dějem v hlavní větě. V tomto případě může gerundium označovat následující významy vedlejších vět:
Lavorando molto, Mario ha poco tempo libero – protože Mario hodně pracoval, měl málo volného času
- Vyjadřuje metodu nebo způsob jednání:
Maria si rilassa ascoltando musica – při poslechu hudby Maria relaxuje
Lavorando meno, saresti sempre cos ì stanco – pracujte méně, nebyli jste vždy tak unavení
- Když je použito se slovesem stare, gerundium v italštině označuje děj, který se odehrává v okamžiku řeči:
Che stai facendo v Kyjevě? – Co teď děláš v Kyjevě?
- Při použití se slovesem andare vyjadřuje gerundium průběh procesu v čase:
La pressione atmosferica va scendendo – pokles atmosférického tlaku (po určitou dobu)
Gerundium minulého času v italštině (gerundio passato)
Tato forma gerundia v italštině je tvořena použitím přítomného gerundia pomocného slovesa avere nebo essere a minulého příčestí konjugovaného slovesa. Navíc, pokud je pomocné sloveso essere použito k vytvoření gerundio passato, pak příčestí souhlasí v rodu a čísle s podmětem.
Gerundium minulého času v italštině vyjadřuje děj, který časově předchází ději popsanému v hlavní větě. Stejně jako gerundium přítomného času, gerundio passato může nahradit vedlejší věty, které mají různé významy:
- Vedlejší důvody:
Essendo arrivato in ritardo, si è perso l’inizio del film – protože přišel pozdě, zmeškal začátek filmu
- V kombinaci se spojením čistý (ve zkrácené podobě – pur) má gerundium význam ústupku nebo omezení:
Pur essendo malato, va a lavorare – i když je nemocný, chodí do práce
Reflexivní částice a nepřízvučná osobní zájmena se píší spolu s gerundiem v italštině: essendo si lavato – mytí, svegliando si – probuzení, vestendo si – oblékání
Absolutní gerundium v italštině (gerundio assoluto)
Gerundium v italském jazyce může tvořit samostatnou strukturu – absolutní gerundium (podobnou strukturu tvoří participium v italštině). Absolutní gerundiální fráze má svůj vlastní předmět, který se neshoduje s předmětem hlavní věty:
essendo il treno arrivato alla stazione centrale di Kiev, noi abbiamo visto tutti i nostri – když vlak dorazil na hlavní nádraží v Kyjevě, viděli jsme všechny naše příbuzné
Předmět absolutního gerundia je obvykle umístěn za gerundiem, ale může být také umístěn mezi dvě části složeného gerundia (jako ve výše uvedeném příkladu).
V příštím článku budeme pokračovat ve studiu italského jazyka a podíváme se na pasivní formu (pasivní hlas v italštině).
Stále si myslíte, že italština je snadná? Tato mylná představa bude odstraněna, jakmile ji budete dále studovat. Vynikajícím příkladem je italský slovesný systém. A jak už asi tušíte, v tomto článku se podíváme na časy v italštině.
Položme vše na police!
Italské sloveso má 4 (čtyři) slovesné způsoby:
- indikativo (indikativní);
- congiuntivo (konjunktiv);
- condizionale (podmíněný);
- imperativo (imperativ).
V italské tradici se jim říká modi finiti (osobní).
Existují ještě tři další formy – modi indefiniti (neosobní). Tyto zahrnují:
- infinito (infinitiv);
- gerundio (gerundium v italštině);
- participio (příčestí).
Indikativ (indikativo) obsahuje osm časů:
- presente (prezentovat);
- passato prossimo (nejbližší minulost);
- imperfetto (minulost neúplná);
- trapassato prossimo (předchůdce);
- passato remote (minulé dokončení);
- futuro semplice (jednoduchá budoucnost);
- futuro anteriore (budoucí předchozí).
O tom, jak tyto časy vznikají, si přečtěte v článcích:
Konjunktivní systém (congiuntivo) zahrnuje 4 časy: dva jednoduché – presente a imperfetto, dva složité – passato prossimo a trapassato prossimo.
Podmiňovací způsob (condizionale), infinitiv (infinito) a gerundium mají v italštině dvě formy – presente (přítomnost) a passato (minulost).
Rozkazovací způsob (imperativo) je pouze přítomný čas (presente).
Časy sloves v italštině se dělí na „jednoduché“ a „složené“. “Jednoduché” se tvoří přidáním koncovek. „Složené“ se tvoří pomocí pomocného slovesa (avere nebo essere) + příčestí minulého (participio passato).
Časy v italštině (tabulka č. 1)
| Modi finiti | Přítomný | Minulost | Budoucnost |
| Orientační | io lavo (prezentovat) | io ho lavato (passato prossimo) | io laverò (futuro semplice) |
| io lavavo (imperfetto) | io avrò lavato (futuro anteriore) | ||
| io avevo lavato (trapassato prossimo) | |||
| io lavai (passato remoto) | |||
| io ebbi lavato (trapassato remoto) | |||
| Congiuntivo | che io lavi (prezentace) | che io abbia lavato (passato) | |
| che io lavassi (imperfetto) | |||
| che io avessi lavato (trapassato) | |||
| Podmiňovací způsob | io laverei (prezentace) | io avrei lavato (passato) | |
| Rozkazovací způsob | láva! (současnost, dárek) |
Časy v italštině (tabulka č. 2)
| Modi neurčitá | Přítomný | Minulost | Budoucnost |
| Infinito | lavare (současnost) | avere lavato (passato) | |
| Gerundium | lavando (prezentovat) | avendo lavato (passato) | |
| Participium | lavante (prezentovat) | lavato (passato) |
Napjatá dohoda v italštině
Jedním z nejobtížnějších gramatických témat v italštině je napjatá shoda!
Zde jsou důležité dva faktory:
- Čas, ve kterém se děj odehrává v hlavní větě (presente, passato, futuro).
- Časový vztah mezi ději v hlavní a vedlejší větě.
Příklady (hlavní sloveso v přítomném čase):
Mario dice che Francesca partirà v Miláně doma.
Mario dice che Francesca parte na Milano doma.
Mario dice che Francesca partirebbe v Miláně doma.
Mario dice che Francesca je partendo v Miláně.
Mario dice che Francesca è partita na Milano ieri.
Mario dice che Francesca partiva per le vacanze.
Mario dice che Francesca partì per le vacanze.
Přítomný čas v italštině
Co víte o „indikativním“ (indikativo) v italštině?
Samotné slovo je latinského původu: indicare – pojmenovat, naznačit. Nálada tedy slouží k naznačení probíhajících událostí, ke konstatování faktů.
Akce se stala, děje nebo se stane.
A giugno andremo in montagna – V červnu pojedeme do hor.
Ieri ho incontato Paolo – Včera jsem potkal Paola.
Maria (ne)vuole studiare il tedesco – Maria (ne)chce se naučit německy.
Podívejme se na přítomný čas v italštině!
Existují 3 konjugace:
- První – slovesa končící na -are
- Druhý začíná na -ere
- Třetí – on -ire
Presente v italštině ukazuje časуBlízkost mezi okamžikem rozhovoru a popisovanou událostí.
(In questo momento) Michela dorme.
(In questo momento) Michela è ammalata.
Ti prometto di venire.
Michela a una donna molto attiva.
Může být realizován jako akce, která se vztahuje k minulosti, ale je blízko přítomnému okamžiku. Například ve frázi „Arrivo adesso da Roma“ je přítomný čas ekvivalentní passato prossimo – Sono arrivato.
V některých případech se přítomný čas používá k popisu událostí v minulosti, aby se přidaly barvy a dramatizace:
Sono davanti allo sportello: improvvisamente, sento una pistol puntata contro la schiena.
Giacomo Leopardi nasce a Recanati il 29 giugno 1798 (tzv. „historická současnost“).
- Budoucnost:
- K popisu nadcházejících událostí.
- Zdůraznit nevyhnutelnost a nutnost akce (pokud je dán široký časový rámec).
Questa sera vado al cinema.
Prossina volta ce la faccio, sono sicura.
L’iscrizione scade tra due anni.
Toto použití presente v italštině je charakteristické zejména pro hovorovou řeč, ve které přítomnost nahradila budoucnost.
Přítomný čas v italštině se používá v příslovích a vědeckých definicích, které se vyznačují zobecněním:
Otto diviso due fa quattro.
La balena a un mammifero.
Cane che abbaia non morde.
A také pro zeměpisné popisy:
Berna è la capitale della Svizzera.
(při přípravě článku byly použity materiály z knih „Grammatica: parole, frasi, testi dell’italiano“ Ferrari, Zampese; „Grammatica italiana di base“ Trifone, Palermo)
Takže jsme se podívali na časy v italštině a na nálady sloves. Jak vidíte, být dobrý v gramatice vyžaduje vytrvalost! A pokud máte stále dotazy, zeptejte se je v komentářích k článku, vytvořte témata pro diskusi na fóru.
ПPřihlaste se k odběru newsletteru Parliamo Online a získejte nové lekce e-mailem!
Autor projektu Parliamo Online. Učitel italského jazyka.
„Sdílím své znalosti. Všechno jsem dal na police. Proměňuji studium v příjemnou činnost!“
