Jak zasadit rostliny s otevřeným kořenovým systémem?

Přeprava rostlin. Při přepravě rostlin na velké vzdálenosti (železnice, voda, silnice) jsou rostliny pečlivě baleny do balíků o hmotnosti až 40 kg. Kořenové systémy se nejprve pokryjí mechem nebo slámou a navlhčí vodou. Koruny sazenic jsou pečlivě svázány měkkým provázkem, aby nedošlo k zlomení větví.

Kmeny se doporučuje obalit netkaným materiálem (pytlovina, plachta, juta). Nadzemní část jehličnatých rostlin (formy a odrůdy jalovce, druhy tújí apod.) se doporučuje obalit jemnou síťovinou. K tomuto účelu lze použít „krycí kryty“ ze speciální netkané textilie „Lutrosil“. Takové kryty zabraňují vysychání korun rostlin při jejich přepravě na stanoviště. Kryty jsou také nezbytné v období adaptace rostlin. Chrání ledviny před poškozením aerosoly a prachem a zejména na jaře před spálením sluncem.

Při přepravě rostlin ze školek vozidly na vzdálenosti větší než 20 km by se měly používat uzavřené dodávkové přívěsy (přívěsy). Při zasílání rostlin ze školek na místa určení jsou ke každé dávce sadebního materiálu, balíku nebo jednotlivému stromu připevněny štítky s uvedením názvu odesílající školky, typu rostliny, jejího původu a obchodního stupně (množství v dávce).

Dočasné uskladnění rostlin. Sadbový materiál dovezený na stanoviště musí být vyložen, uskladněn a dočasně zakopán. Při správné organizaci práce začíná výsadba okamžitě – v předem připravených výsadbových plochách. Dočasné uskladnění sadebního materiálu se provádí v zákopech přímo na stanovišti (obr. 9.5). Část sazenic je přes zimu uskladněna ve skladu v místě výroby.

Rýže. 9.5. Způsoby dočasného skladování stromů a keřů: a – skladování rostlin na hromadě; b – skladování rostlin při přepravě v balících; c – skladování rostlin během přepravy ve speciálních obalech

Na jaře se k výsadbě používá sadební materiál. Některé rostliny lze vysadit do speciálních nádob pro takzvané pěstování s cílem prodat je v létě do krajinářských úprav. Nejjednodušší nádobou může být obyčejný košík upletený z vrbového proutku (objem až 10 litrů) nebo plastové vědro.

Výsadba rostlin. Příprava míst výsadby se provádí zpravidla pomocí mechanizačních prostředků – vrtáků, rýhovačů, korečkových rypadel. Jámy pro sazenice stromů by měly být válcové a stěny jám by měly být svislé. Při hloubení děr a jam (stejně jako zákopů) se stávající úrodná vrchní vrstva půdy přehne v jednom směru a spodní vrstvy v opačném směru (obr. 9.6). Při nepřítomnosti úrodné ornice se místa výsadby před dodáním sadebního materiálu naplní rostlinnou půdou, která se na místo doručí předem. Pokud je akutní nedostatek rostlinné půdy, zpravidla se stávající půdy z děr (jám, příkopů) smíchají s shnilou rašelinou a pískem s přídavkem hnojiv. Pro výsadbu je vhodná rostlinná zemina ze směsi rašeliny a písku se sapropelem nebo s přídavkem směsí „Superkompost“ a „Pixa“. Výsadbová místa jsou nad návrhovou plochou vyplněna rostlinnou zeminou o 15 cm (obr. 20).

Dno děr, jam a příkopů by mělo být před naplněním rostlinnou půdou uvolněno, aby se zlepšil jeho kontakt s horizontem podloží. Při vysoké hladině spodní vody (nad 1,5 m) je třeba zvýšit hloubku výsadby v průměru o 20 cm a na tuto vzdálenost nasypat vrstvu směsi písku a jemného štěrku pro účely odvodnění.

Rýže. 9.6. Schéma výsadby dřevin: a – listnaté sazenice s otevřeným kořenovým systémem; b – jehličnaté rostliny s kořenovým balem země; 1,3 – rostlinná půda; 2 – kořenový krček kmene

Rýže. 9.7. Schéma výsadby keřů (rozměry jsou uvedeny v m): a – keřové formy; b – standardní formuláře; 1 – zeleninová půda; 2 – váleček; 3 – jámy (D = 0,5 m; hloubka – 0,5 m); 4 – pokoj (D = 0,5 m; výška – 0,4 m); 5 – jáma válcovitého tvaru (Z) = 1,0 m; hloubka – 0,65 m)

Rýže. 9.8. Schémata pro výsadbu keřů (rozměry jsou uvedeny v m): a – živé ploty: 1 – půda pro rostliny; 2 – půda; b – ve skupinách: 1 – místnost (D = 0,5 m, výška – 0,4 m)

Na Obr. 9.8 ukazuje schémata výsadby keřů. Před výsadbou se sazenice zkontrolují, polámané větve a poškozené kořeny se odstřihnou zahradnickými nůžkami. Před výsadbou se doporučuje ponořit kořenové systémy rostlin do vodného roztoku jílovito-půdní směsi s přídavkem růstového stimulátoru (draselná sůl heteroauxinu v koncentraci 0,001 % účinné látky). Kolem sazenice se udělá díra válečkem rostlinné zeminy o výšce 5 cm; průměr jamky by měl být násobkem průměru koruny sazenice (vzdušná část keře). Otvor s válečkem je navržen tak, aby zabránil šíření vody při zalévání.
Vzdálenosti mezi keři v jednořadé výsadbě jsou:

• mezi střední a nízkou – 0,3. 0,4 m;
• mezi vysokou (více než 1,8 m) – 0,5. 1 m.

Ve skupinách je průměrná vzdálenost mezi keři 0,3. 0,4 m.

Je nutné zajistit nasycení kořenové vrstvy vlhkostí na vlhkost 60 % plné polní vláhové kapacity. Za tímto účelem se rostliny hojně zalévají v přibližném množství 70 litrů na sazenici v závislosti na velikosti rostliny. Po dobu dvou týdnů po výsadbě se rostliny zalévají každé tři dny. V létě je nutná zálivka alespoň jednou týdně. Na podzim se zavlažování zastaví. Po zavlažování se rostliny instalují přísně svisle, případný pokles se odstraní přidáním zeminy a následným lehkým zhutněním. Po „primování“ sazenic je povrch jamky mulčován suchou rašelinou smíchanou s pískem ve vrstvě o tloušťce 20 cm, aby se omezil proces odpařování a udržela vlhkost v kořenové vrstvě. Jako mulč můžete použít půdní směs s pískem, drcenou kůrou stromů atd.

Zdroj: Výstavba a provoz objektů krajinářské architektury. Teodoronskij V.S.

Sazenice ACS jsou rostliny vykopané ze země s holými kořeny. V této podobě lze zakoupit sazenice většiny listnatých keřů a mladých listnáčů.

Rostliny s ACS jsou výrazně levnější, asi 100 rublů na sazenici, tzn. 2-3x levnější než rostlina v květináči. Nejsou však bez nevýhod, z nichž hlavní jsou krátké doby výsadby a problémy s bezpečností sadebního materiálu. Na jaře se rostliny s oxa vysazují od rozmrznutí půdy až do rozkvětu listů ovocných stromů (přibližně ve stejnou dobu kvete bříza). Toto období je charakterizováno zvýšeným tokem mízy v rostlinách a zvýšením jejich regeneračních a adaptačních vlastností. Dalším problémem, se kterým se člověk musí potýkat při jarní výsadbě sazenic s ACS, je jejich dehydratace. Na to byste měli dávat pozor jak při výběru sazenic, tak při jejich dodání, výsadbě a další péči o ně. Po zakoupení by měly být sazenice s ACS vysazeny okamžitě, nebo, pokud je výsadba opožděna, zakopána na stinném, chladném místě, umístěna v mírném úhlu a je důležité, aby kořeny byly dobře pokryty zeminou nebo mokrými pilinami.

V naší školce si můžete zakoupit volské sazenice vysazené v pytlích se zeminou. V jednom sáčku je 25 ks. sazenice připravené k výsadbě. To je velmi výhodné, pokud se chystáte zasadit živý plot.

Je třeba mít na paměti, že na jaře je vhodnější vysazovat nízkozimovzdorné (teplomilné) rostliny, které mohou v tuhých zimách vymrznout, například meruňky, třešně, švestky; Mezi dekorativní odrůdy patří weigela, deutzia, kolkvitie, diervillea, stephanandra a také trvalky kvetoucí koncem léta a na podzim.

Naše školka vykopává sazenice s ACS na podzim, právě na podzim je výběr sadebního materiálu bohatší a ceny levnější. Neprodané sazenice skladujeme do jara. Pokud je tedy na podzim možné zakoupit vzácný a vysoce kvalitní sadební materiál dřevin a keřů a na vašem místě ještě nejsou určeny výsadbové lokality a nejsou připraveny výsadbové jamky, můžete sazenice ponechat zakopané zimu a na jaře je řádně zasaďte.

Na podzim trvá optimální období pro výsadbu rostlin s ACS výrazně déle než na jaře – od začátku hromadného opadu listů až do nástupu mrazů, obvykle měsíc a půl. Zpravidla v tomto období většina rostlin již ukončila růst, uskladnila živiny a připravila se na zimu. Podzimní výsadbu nemá smysl otálet, protože rostliny musí zakořenit ještě před příchodem mrazů.

Před výsadbou je vhodné umístit sazenice do nádrže s vodou na 5-6 hodin. Je velmi důležité nenechat kořeny před výsadbou vyschnout – zakryjte je, dokud nebude připravena výsadbová jáma. Před výsadbou se poškozená část kořenů zastřihne a příliš dlouhé kořeny se zkrátí. Nadzemní výhony keřů je vhodné seříznout na třetinu jejich výšky a při podzimní výsadbě tento postup odložit až na jaro příštího roku.

Pro dobré přežití a výživu rostliny je výsadbová jáma vytvořena výrazně hluboko, aby po výsadbě byla stará stopa půdy rovná nebo mírně pod povrchem a dostatečně široká, aby byly kořeny rovnoměrně rozmístěny. Na dně jamky je třeba naplnit úrodnou vrstvu půdy ve formě skluzu a v případě potřeby zarazit podpůrný kůl pro další upevnění vysazené rostliny k němu. Výška pahorku se určí experimentálně tak, aby kořenový krček sazenice byl 2-3 cm nad úrovní půdy (jako vodítko k úrovni půdy může sloužit vodítko umístěné na zemi středem jamky). Sazenice je umístěna na kopci, její kořeny je třeba pečlivě narovnat a nasměrovat dolů. Úrodná půda se nalije do otvoru ve vrstvách, opatrně se zhutní nohou a poté se horní vrstva mírně uvolní. Půda kolem kmene by měla tvořit nízký val. Kolem rostliny se vytvoří nízký otvor pro zadržování vody při zalévání. Po výsadbě je kmen rostliny v případě potřeby přivázán k podpěře, čímž je chráněn před kýváním větrem. Vzdálenost mezi kmenem a kolíčkem by měla být 7-10 cm. Rostlinu je lepší připevnit úvazy z přírodních materiálů (provázky, pruhy látky, provazy), jeden nahoře a druhý ve vzdálenosti 50-60 cm od povrchu, napětí je nutné upravit podle toho, jak se kmen zahušťuje. Dále se sazenice hojně zalévají. Po zalití a usazení zeminy přidejte rostlinnou zeminu na úroveň stávající zeminy. Postřik korunky pomáhá rostlině rychle zakořenit a vyvinout plnohodnotné listové a květní pupeny. Pro stimulaci tvorby kořenů a adaptace rostlin lze do vody při zalévání a postřiku přidávat bioregulátory růstu rostlin (Epin, Zircon, Kornevin atd.) a mikrohnojiva.

Výběr kvalitní sazenice. Co hledat.

Kořenový systém by měl být dobře tvarovaný a měl by sestávat z velkého množství jemných sacích kořenů (jako houba).

Hmotnost kořenů by měla být srovnatelná s nadzemní částí. Proto je nutné některé větve zastřihnout, aby se snížilo zatížení kořenů.

Pokud jsou kořeny přesušené, rostlina s největší pravděpodobností zemře. Výhonky musí být živé. Živý únik je flexibilní. Pokud poškrábete kůru nebo zlomíte větvičku, bude vidět živá zelená tkáň.

Nadzemní část musí být zdravá bez vážného poškození.

Pokud rostlina vyšla z dormance a pupeny začaly kvést, bude míra přežití takových sazenic nižší, i když s dobrou péčí mohou úspěšně zakořenit.