Je možné sbírat houby v soukromém lese?
V lesích je v plném proudu sezóna bobulovin a blíží se sezóna hub. Co by měl vědět milovník „tichého lovu“ mířící do státního či soukromého lesa? Je možné sbírat houby všude? Kdo může stát houbařovi v cestě? Co dělat, když narazíte na příspěvek s ikonou „Eramaa“ (soukromá půda)? Co kdybyste, nedej bože, skončili na vojenském cvičišti, kde by se mimo jiné dalo provádět cvičení? MK-Estonia pochopila nuance.
V Estonsku je asi 100 tisíc soukromých vlastníků lesů a ti vlastní polovinu estonské lesní půdy, tzn. milionů hektarů. Jinými slovy, pokud rádi bloudíte lesem s košíkem, není zaručeno, že dříve nebo později nezabloudíte do hustého soukromého lesa nebo světlého soukromého háje.
To se děje neustále během houbařské sezóny. Viděl jsem, jak se houbaři, když čelí ceduli „Soukromý majetek“, otočí o 180 stupňů a spěchají pryč, protože výstražná cedule vypadá tak přísně! Nebo byste se možná neměli bát? V soukromých lesích máme také práva.
Právo užívat si les
Všechna práva a povinnosti spojující člověka s přírodou se souhrnně nazývají univerzální práva. To, stejně jako právo a starodávné zvyky, jejichž kořeny sahají po staletí, umožňují každému člověku užívat si přírodu své země, získat část veškerého jejího bohatství a krásy, bez ohledu na to, komu tyto země patří.
Neměli byste si myslet, že majitel lesa je nutně přísná osoba, která je připravena na vás nasadit psy za jehličí (i když takoví lidé mohou být).
Například důchodkyně Maria Suitsová zdědila své tři hektary lesa spolu s farmou po smrti svých příbuzných. Ona sama je neochvějně městská žena, na farmu přichází jako na daču a své rozlehlé pozemky samozřejmě není schopna neustále ovládat. Vůbec jí nevadí, když v jejích lesích někdo sbírá květiny, chodí tam se psy nebo sbírá houby.
„Dokud nebudou rozdělovat ohně, tak se ohně velmi bojím. Ale zatím jsem nikdy neviděla požár v lese, to znamená, že pokud lidé chodí kolem, chovají se slušně,“ podotýká žena. “Také bych nechtěl, aby bylo vyhrabáno všechno, co se dá vzít z mých lesů.” Chci, aby les zůstal lesem, měla by v něm žít divoká zvěř, a když nebude mít co jíst, odejde. Pokud lidé sbírají houby pro sebe, pokud se mohou sami sníst, není to nic. Ale pokud začnou sbírat houby nebo lesní plody na prodej – a to může být patrné, například po takovém sběru se zdá, že borůvky jsou očesané, listy jsou otrhány, větve jsou zlomeny – pak bude muset hranice být přesněji definována“.
Zaklepejte a otevře se vám
Vlastník lesa má právo zakázat cizím lidem chodit na jeho pozemek, ať už ústně nebo pomocí informačních cedulí, potvrzuje mluvčí ministerstva životního prostředí Berit-Helena Lamp. Na soukromém pozemku, který je oplocen nebo má zákazové značky, je nutné požádat vlastníka o povolení a je pravděpodobné, že vlastníci neodmítnou slušné, přiměřené lidi.
Soukromé pozemky jsou označeny značkami, deskami, nápisy a dalšími prostředky, které si majitel zvolí tak, aby umístění hranice přes území bylo každému jasně srozumitelné.
Za plot se nepovažuje například zřícený, neudržovaný plot.
Na území dvora nebo zahrady farmy (nebo chaty) můžete vstoupit např. pro načerpání pitné vody z farmářské studny nebo pro případ havárie apod. pouze po vyžádání povolení ke vstupu na soukromý pozemek. I když dvorek nemá plot nebo ceduli, snažte se jej pokud možno obejít ve vzdálenosti alespoň 150 – 200 m. Také musíte navštívit přírodní památku nebo památku, která se nachází na pozemku vyžádat povolení. Není také dovoleno pohybovat se po polích s plodinami, sazenicemi, sklizněmi, výsadbami a včelíny.
Sander F. vlastní malý lesní pozemek, jen jeden hektar, ale tento pozemek se nachází v blízkosti divokého mořského pobřeží a vede přes něj stará cesta, po které místní letní obyvatelé chodí k moři, aby obdivovali scenérii. Sander na svém pozemku často nachází stopy po pikniku – ohniště, odpadky. Aby tuto ostudu zastavil, je majitel nucen postavit plot. Ale protože není možné zablokovat průchod k moři, bude muset svůj už tak malý pozemek lesa rozdělit na dvě části – na jednu a druhou stranu cesty.
Vezměte si svědomí s sebou
V Estonsku je v přírodě, bez ohledu na formu vlastnictví, povoleno cestovat pěšky, na kole, lodí nebo na koni, pokud tím nezpůsobí škody přírodě a vlastníkům pozemků. Na soukromém pozemku se lze pohybovat i bez souhlasu majitele, pokud informační cedule neoznačují jinak, uvádí web Centra soukromých lesů (EMK). Zvířata a ptactvo však nesmí být rušeno, zejména při pohybu rezervací před hnízdním obdobím, na stanovištích a hnízdištích, jakož i na letových trasách.
Při pohybu na cizím pozemku se psem jej musíte mít na vodítku, pokud jste předtím nezískali povolení k volnému venčení zvířete. Služební psi nejsou povinni být na vodítku při plnění služebních úkolů a lovečtí psi nejsou povinni být připoutáni při lovu, opět pokud smíte lovit na soukromém pozemku.
Právo sbírat technické suroviny, jako je vrbová kůra, smrkové větve, vinná réva, rákos, borové výhonky, pryskyřice, není právem každého.
Lámání živých stromů a keřů, obnažování kořenů a kácení odumřelých stromů je možné pouze se svolením majitele. Je zakázáno sbírat a prodávat chráněné rostliny. Vodu z vodních zdrojů na pití, praní nebo jiné potřeby domácnosti si ale může vzít každý.
Jaké jsou důsledky porušení zákazu?
Právník Progressor Bureau Danil Lipatov s odkazem na zákon o obecné části zákona o životním prostředí říká, že v soukromých lesích, a to i v těch označených ikonou „soukromá půda“, můžete sbírat lesní produkty, samozřejmě ne v průmyslovém měřítku. ale pro vlastní spotřebu.
Pokud se vlastník pozemku kategoricky nechce s nikým dělit o svou lesní těžbu, měl by být tento zákaz uveden jasněji než jen „Eramaa“. Mohou to být například informační tabule instalované v lese tak, aby si jich nebylo možné nevšimnout při přiblížení se k soukromému pozemku z jakéhokoli směru.
Pokud houbaři tvrdošíjně ignorují jednoznačné zákazové značky, má vlastník lesa právo zavolat policii, aby narušitele vykázala ze svého pozemku a domáhat se občanskoprávní náhrady způsobené škody.
Vojenská zóna
Testovací místa v Kuusalu, Aegviidu atd. Lákají i houbaře. Zda houby rády rostou v blízkosti území cvičišť nebo jsou naopak cvičiště nejúčinnější na těch nejplísňových místech, je otevřenou otázkou. Ať je to jakkoli, kde se konají střelby a branná cvičení, v sezóně jistě potkáte lidi s nožem a košíkem. A ne všichni vědí, že na místě testu platí speciální bezpečnostní pravidla a omezení pohybu.
V době, kdy na střelnici neprobíhají cvičení nebo cvičné střelby, je otevřena pro volný pohyb, ale pokud se na střelnici konají nějaké vojenské akce, pak z důvodu vlastní bezpečnosti na střelnici být nesmíte. Specialisté z logistického centra obranných sil dohlížejí na to, aby nikdo nebyl náhodně zraněn. Informace o pravidlech bezpečnosti a chování na cvičišti a také o tom, kdy se můžete bezpečně zdržovat na území tohoto cvičiště, má každý obyvatel k dispozici.
I když neslyšíte zvuk střelby, měli byste se pečlivě ujistit, že cesta je volná. K tomuto účelu jsou na cvičištích instalovány speciální informační stánky s telefonním číslem, na jehož zavolání zcela jistě zjistíte, zda se dnes na konkrétním cvičišti neplánuje nějaká nebezpečná činnost.
Informace s upozorněním na možné nebezpečí, výzvy k větší opatrnosti a informační telefony jsou umístěny na speciálních sloupcích, kde také šipky označují, kam se v případě vojenských událostí nesmíte vydat.
Tato opatření přijatá armádou pro bezpečnost lidí však z nějakého důvodu neustále napadají vandalové, kteří rozbíjejí nebo dokonce kradou informační cedule a varování před nebezpečím. Totéž se mimochodem děje v sousedním Lotyšsku, kde lidé často vyhrabávají a schovávají nainstalované zákazové značky, tak moc se chtějí dostat na chráněné území cvičiště.